Umění a architektura starověkého Řecka

04.09.2017 - Řecké umění tvoří především sochařství a malba na vázách, ale i ozdobné šperky, pohřební výzdoba nebo architektura. Velkou část umění stvořili potulní umělci či skupiny řemeslníků. Díky tomu, se uplatnily rozvíjené trendy po celém řeckém světě. 

Dekorativní umění

Po rozpadu Mykénské civilizace zanikly mnohé techniky malby váz vzniklé již v době bronzové. Schopnosti vyrábět keramiku se však zachovaly a výzdoba soupeřila v důmyslnosti s dobou bronzovou. Geometrické vzory byly z počátku nejoblíbenějším typem dekoru. Vytlačily východní dekorativní umění složené z rostlinných či živočišných motivů. V Korintu začali vyvíjet okolo roku 720 př. n. l. novou techniku kresby tzv. černofigurovou. Nádoby z přirozeně červené hlíny pomalovali černou barvou tam, kde měly být postavy. Vlastní červenofigurovou metodu vymysleli v Athénách kolem roku 525 př. n. l. Místo postav barvili černě pozadí. Po vypálení vznikly na místech bez černé glazury červené obrázky osob, které potom ozdobili. Tento způsob umožňoval upravenější výrobu, než černofigurový. V archaickém a klasickém období zobrazovali hrnčíři na vázách často výjevy z mytologie. Můžeme tedy vysledovat oblibu některých bájí v různých obdobích. Vázy sloužily k uchovávání potravin nebo jako ceny sportovních soutěží. Dekorativní keramika pak vystavovala bohatství aristokratických pijáků na sympoziu (hostině). 

Sochařství

Sochařství jako další forma dekorativního umění znázorňovalo kolem roku 650 př. n. l. mužské postavy nazývané kúros. Štíhlé a svalnaté osoby představovaly ideální typ, nikoli konkrétního člověka. Ženský protějšek koré byl oblečený a více zdobený. Tyto sošky sloužily jako oběti bohům či na náhrobky. V klasickém období bezprostředně po řecko-perských válkách se objevovaly charakteristické rysy jako zvlněné boky, ozdobené vlasy a pootočená hlava. Ve 4. Století př. n. l. tvořily sousoší hlavní prvek náhrobků. Nebyla již zobrazením ideálního typu nýbrž osobních úspěchů jednotlivce, případně občanských ctností. Mimořádného mistrovství zobrazování postav dosáhli sochaři v helénském období. 

Architektura

Kámen, základní stavební materiál v antickém Řecku, díky kterému se dodnes zachovala značná část starořecké architektury. Chrámy, chrámové pokladnice, divadla a jiné veřejné stavby byly ozdobeny sochami, což podněcovalo inovace v sochařství. Od 6. století př. n. l. se objevovaly dva výrazně odlišné architektonické slohy chrámů - dórský a iónský. V dórském slohu se sloupy umisťovaly přímo na horní část základů stavby, směrem nahoru se zužovaly a byly konvexní (prohnuté směrem ven). Takové vydutí působí na pozorovatele dojmem vznosnosti a pevnosti. V iónském slohu se sloupy kladly na podstavce stojící na horní části základů, rovné a štíhlejší než dórské, které měly ozdobnější základy i hlavice. Cit pro krásu řeckého sochařství a zásady poměrnosti v architektuře ovlivnily později renesanci i vývoj umění v dalších obdobích. 


Starověk / Starověké Řecko stručně / Umění a architektura starověkého Řecka


Chci odebírat nové články a videa!