Věda a lékařství starověkého Řecka
07.08.2017
Pro vědu starověkého Řecka bylo typické získávání zkušeností pozorováním a opakováním ověřitelných pokusů. Taková snaha se jedním slovem nazývá empirická. Empirie pochází z řeckého slova empeiros (zkušený).
Řecká věda
V antickém Řecku bohužel nevlastnili veřejné knihovny ani laboratoře. Proto se nejen při snaze o vysvětlování přírodních jevů muselo vědecké myšlení opírat o diskusi a pozorování. Vědu tedy v nejstarších stádiích vývoje nebylo možné oddělit od filozofie, teologie či rétoriky. Z takového prostředí vznikla soutěživá povaha rozvíjející se řecké vědy.
Matematika
Ve studiu matematiky významně pokročil jeden z prvních myslitelů Pythagoras z ostrova Samos. Tento filozof, lékař a kněz vlastnil až mystický zájem o čísla a hudbu. Vytvořil geometrickou teorii. Je také původcem teorie hudební harmonie.
Lékařství
Lékaři pracovali podobně jako vědci a filozofové. Snažili se pochopit choroby zdůvodněným pozorováním a vysvětlováním. Muselo to skutečně fungovat, protože se stali nejznámějšími lékaři v celém středomoří. Lékařství bylo velmi uznávanou praktickou činností a intelektuálním bádáním.
Hippokratés
Naprosto běžně působili po celém Řecku praktičtí lékaři. Nejznámější z nich (navíc učitel) Hippokratés z Kósu sepsal sbírku ilustrující vývoj lékařského myšlení založeného na vědeckém bádání a zájmu oddělit skutečné lékařské vyšetření od šarlatánů. Jeho práce kladou důraz na stravu i cvičení. Uznávají význam vnějšího prostředí na vznik choroby.
Starověký zájem o etiku lékařského učení včetně praxe se projevil v Hippokratově přísaze, kterou dodnes používáme jako etické pravidlo chování lékařů. Starořečtí lékaři tvrdili, že lidské tělo obsahuje čtyři základní tělesné šťávy (žluč, černou žluč, krev a sliz). Až do počátku novověku se věřilo, že narušení rovnováhy těchto tekutin vede ke vzniku nemocí.
Starověk / Starověké Řecko stručně / Věda a lékařství starověkého Řecka
Starověké Řecko - stručně

Věda a lékařství starověkého Řecka
Chci odebírat nové články a videa!