Věda a lékařství starověkého Řecka

07.08.2017 - Pro vědu starověkého Řecka bylo typické získávání zkušeností pozorováním a opakováním ověřitelných pokusů. Taková snaha se jedním slovem nazývá empirická. Empirie pochází z řeckého slova empeiros (zkušený).

Řecká věda

V antickém Řecku bohužel nevlastnili veřejné knihovny ani laboratoře. Proto se nejen při snaze o vysvětlování přírodních jevů muselo vědecké myšlení opírat o diskusi a pozorování. Vědu tedy v nejstarších stádiích vývoje nebylo možné oddělit od filozofie, teologie či rétoriky. Z takového prostředí vznikla soutěživá povaha rozvíjející se řecké vědy. 

Matematika

Ve studiu matematiky významně pokročil jeden z prvních myslitelů Pythagoras z ostrova Samos. Tento filozof, lékař a kněz vlastnil až mystický zájem o čísla a hudbu. Vytvořil geometrickou teorii. Je také původcem teorie hudební harmonie. 

Lékařství

Lékaři pracovali podobně jako vědci a filozofové. Snažili se pochopit choroby zdůvodněným pozorováním a vysvětlováním. Muselo to skutečně fungovat, protože se stali nejznámějšími lékaři v celém středomoří. Lékařství bylo velmi uznávanou praktickou činností a intelektuálním bádáním. 

Hippokratés

Naprosto běžně působili po celém Řecku praktičtí lékaři. Nejznámější z nich (navíc učitel) Hippokratés z Kósu sepsal sbírku ilustrující vývoj lékařského myšlení založeného na vědeckém bádání a zájmu oddělit skutečné lékařské vyšetření od šarlatánů. Jeho práce kladou důraz na stravu i cvičení. Uznávají význam vnějšího prostředí na vznik choroby. 

Starověký zájem o etiku lékařského učení včetně praxe se projevil v Hippokratově přísaze, kterou dodnes používáme jako etické pravidlo chování lékařů. Starořečtí lékaři tvrdili, že lidské tělo obsahuje čtyři základní tělesné šťávy (žluč, černou žluč, krev a sliz). Až do počátku novověku se věřilo, že narušení rovnováhy těchto tekutin vede ke vzniku nemocí. 


Starověk / Starověké Řecko stručně / Věda a lékařství starověkého Řecka


Chci odebírat nové články a videa!