Archaické a klasické Řecko

750 - 336 př. n. l. 

24.07.2017

Léty 750 - 479 př. n. l. a 478 - 336 př. n. l. se dostáváme do archaického a klasického období Řecka. Zlatý věk řecké civilizace městských států. Kultura, dějiny a politika této epochy nadále ovlivňuje dokonce i náš moderní svět. Ti kluci ušatí zkrátka posunuli Evropu dnešním směrem. 

Co je polis (městský stát)?

Dominantou archaického období je polis. Městský stát zahrnující samotné město (jeho hmotnou podstatu), obec (ve smyslu společenství), občany (obyvatele města, nositele právní podstaty spojující oba předcházející prvky). Tohle všechno znamená slovní spojení městský stát. Středisko úrodné planiny, které se vyvinulo z nejprůbojnější vesnice v okolí, co si ostatní podrobila. Občanem se mohl člověk stát (až na výjimky) pouze pokud se narodil občanům příslušného státu.

Řekové pokládali za optimální pouze jedno nebo dvě děti. Přebytečné děti odkládali, protože příliš velké dělení hospodářství mezi potomky bylo nežádoucí. Taková komunita se nemohla příliš rozrůstat. Ovšem o to jim vůbec nešlo. Vzhledem k omezenému množství úrodné půdy v jinak hornaté krajině. Stovky poleis byly takto přirozeně ohraničeny a plácaly si bábovičky na svém písečku. Občané zde žili v menšině společně s cizinci, kteří se přistěhovali. Pouze plnoprávný občan muž se však mohl věnovat politice státu.

Největší městský stát Sparta se rozkládal na ploše 8 500 Km². Naproti tomu ostrovní stát Aigina zabíral pouze 85 Km². Ikdyž se všichni Řekové nazývali Helénové, vládla mezi nimi nedůvěra. Každý kopal za svou polis. Často válčili a ukazovali si prostředníčky. Co městský stát to jiné politické zřízení. Oligarchie (vláda několika, většinou nejbohatších), demokracie (vláda lidu), aristokracie (vláda nejlepších tedy šlechty). Věděli jste, že slovem barbar Řekové nazývali všechny ne řecky mluvící? Dalo by se tedy přeložit jako brebta. Dnešního významu nabylo až v pozdějších dobách. 

Velká řecká kolonizace

Koncem temného období Řekové navazovali obchodní kontakty s širším okolím. Pomalu se uklidňoval zmatek spojený s kmenovými posuny, které způsobili Dórové. Ovšem nastal problém s přelidněním. Nedostatek půdy pro zemědělskou výrobu nutil městské státy k zakládání kolonií. Jako motivace posloužilo i hledání nových zdrojů nerostných surovin. K hledání nové půdy využívali geografické znalosti z obchodu. Soustavně osidlovali pobřeží Středozemního a Černého moře. Také místa s obchodním významem např. Tarent ležel na cestě ke zdrojům obilí. 

Polis, která výpravu organizovala, se stala pro osadu mateřským městem - metropolí. Nadále spolu udržovaly spojenecké a obchodní vztahy. Osadníci se většinou hlásili dobrovolně. Nabyli v kolonii nových práv, přičemž v metropoli je ztratili. Nejvýznamnější řecké kolonie byly např. Syrakusy na Sicílii, Massalia v Galii, Neapolis v Itálii. 

První mince a platidla

V archaickém Řecku čile obchodovali s otroky. Otrokem bývali oběti války či občanského sporu. Běžně se občané prodávali do otroctví, aby splatili své dluhy. Před vznikem mincí se používali jako ekvivalent vyjádření ceny různého zboží společně třeba s dobytkem nebo zbraněmi. Po vzoru Egypťanů a Mezopotámců začali Řekové používat při směně kov. Nejdříve neforemné tyče později mince. Mince poprvé použili v západní Anatólii. Nejstarší se vyráběli z élektronu (přírodní slitina zlata a stříbra) který se v přírodě vyskytoval v přítocích řeky Hermos. 

Demokracie v Athénách a Spartě

Moderní i klasická forma demokracie klade důraz na hodnoty svobody a rovnosti. Starověká demokracie zdůrazňuje přímou účast omezené skupiny občanů na občanských sněmech. Naproti tomu moderní demokracii představuje výkonný orgán občanů - vláda, která pracuje v souladu s legislativou přijatou parlamentem - zvolenými zástupci lidu.

Nejpokročilejšího stádia vývoje dosáhla demokracie v Athénách. I když nejstarší demokratické instituce byly založeny ve Spartě. Archaická spartská ústava rozdělovala moc mezi dva krále, radu starších a sněm. Občané se zúčastňovali sněmu a rozhodovali o jeho návrzích. Rozhodnutí mohli blokovat králové nebo vysoce postavení úředníci efoři. O tyto tradice se opírala spartská demokracie a dále se již nevyvíjela. Lepší podmínky panovaly v Athénách. Vládla zde skupina rodových aristokratů eupatridai (ti s dobrými otci). V čele státu stáli nejvyšší úředníci archonti. Devět členů volených z řad aristokracie na jeden rok. Po uplynutí funkčního období se stali doživotně členy aristokratické rady (areopagu). Úředníci byli voleni sněmem, jehož se účastnili všichni plnoprávní občané.

Po Solónových reformách v roce 594 př. n. l. můžeme mluvit o počátku demokracie. Solón (asi pěkně chytrý řecký pán) nechal písemně zaznamenat zákony a veřejně je vystavil pro všechny. Zavedl čtyřstupňový občanský třídní systém a radu čtyř set později rozšířenou na radu pěti set. V tomto třídním systému se občané rozdělovali podle ročního výnosu plodin. Všichni občané se mohli zúčastňovat občanského sněmu. Archonát nejvýznamnější státní úřad (soudní i církevní moc) byl vyhrazen pouze pro nejvyšší třídu. Svými reformami přesunul Solón základní předpoklad k zastávání úřadu z aristokratického původu na zemědělskou produkci. Soustředil politickou moc do rady pěti set.

Kleisthénovi reformy

Čerství vítr do plachet přinesl Kleisthénes další sérií demokratických reforem. Oslabil moc rodové aristokracie. Zavedl organizaci území Attiky. Základní územní jednotkou se stal démos. Démy pak vytvářely vetší územní celky - trittye. Tři trittye dávaly dohromady fýlu. Fýly netvořily souvislé území. Z každé fýly každoročně losovali padesát mužů do rady pěti set. Tak byl položen základ athénské demokracie.

Omezení moci areopagu a Perikles

Po Kleisthénovi se politika rozdělila do dvou ideologických základů. Jedna skupina politiků apelovala na podporu lidu a nabízela další reformy. Druhá se dožadovala podpory bývalých aristokratů. V roce 462 př. n. l. se první skupina pod Efialtovým vedením zbavila politické moci bývalých archontů (z areopagu). Jakmile tento konzervativní orgán přišel o moc, bylo možno přistoupit k dalším reformám realizovaným za Periklovy vlády. Archonát se otevřel i pro třetí třídu občanů a zavedení odměny za účast na zasedání a porotním soudu umožnilo aktivnější účast na demokracii chudším občanům. 

Klasické období

Klasické období Řecka je nejslavnější období řeckých dějin. Představuje epochu takových myslitelů, jako třeba Sokrates či Aristoteles. Je to éra řeckých vítězství bohužel i bratrovražedných bojů, které přivedly Řecko pod cizí nadvládu.

Řecko-perské války

Řecko-perské války začaly povstáním řeckých měst v Malé Asii. Roku 499 př. n. l. rozpoutali občané Milétu povstání proti nadvládě perské říše. Přidávala se ostatní města maloasijských Řeků a žádala o pomoc celé Řecko hlavně Spartu a Athény. Druhé jmenované město vyslalo flotilu na pomoc. Řekové dosáhli významných vojenských úspěchů, ovšem nebyli jednotní. Perský král Dareios I. vyhlásil amnestii pro ty, kteří složí zbraně. Část Řeků výzvu uposlechla a zbytek Peršané snadno porazili.

Dareios se začal připravovat na odvetnou výpravu do Řecka. Při první perské výpravě do Řecka roku 490 př. n. l. mířili peršané do Attiky. Vylodili se na planině u města Marathonu, kde se střetli v bitvě s athénským vojskem, jemuž velel vojevůdce Miltiades. Athéňané se svými spojenci zvítězili nad perskou přesilou díky vynikající strategii. Peršané nemohly využít své jezdectvo, kvůli nevhodnému terénu a proti výzbroji řeckých vojáků se lučištníci ukázali jako ne příliš účinní.

Deset let klidu narušila druhá perská výprava do Řecka. Po Dareiově smrti nastoupil na trůn jeho syn Xerxes, který tažení vedl. Řekové vytvořili protiperskou koalici pod vrchním velením Sparty. V bitvě u Thermopyl hrdinně padl spartský král Leonidas, aby zajistil čas pro stažení řecké pěchoty a loďstva od Artemisia, kde svedlo víteznou bitvu proti perské flotile. Následovala bitva u Salaminy. Řecké triéry rozdrtily perské koráby. Donutily Xerxe k ústupu do Persie. Příštího roku Řekové zvítězili u Plataj a mysu Mykalé na pobřeží Malé Asie. To byl definitivní konec perského nebezpečí.

Peloponéská válka

Když už nebylo koho řezat klackem po hlavě, obrátily se městské státy proti sobě v peloponéské válce. Peloponéský spolek pod vedením Sparty proti Athénami řízenému délskému spolku. Athénské loďstvo bylo zničeno roku 405 př. n. l. v bitvě u Aigospotamoi a vyhladovělé město se vzdalo na jaře příštího roku. Jak Sparta, tak Athény se vzájemným konfliktem vyčerpali natolik, že nebyli schopni vzdorovat případným nepřátelským invazím.  


Starověk / Starověké Řecko stručně / Archaické a klasické Řecko 



Chci odebírat nové články a videa!