Krize Římské republiky

146 - 88 př. n. l. 

29.01.2018

Republika si užívala sladkých plodů vítězství, avšak brzy se měly ukázat jejich mírně projímavé účinky. Do Říma proudilo ohromné bohatství, stříbro, obilí a statisíce otroků. Jen kořist z Kartága stačila na zaplacení nejdražšího stavebního projektu republiky - akvaduktu Aqua Marcia. Většina kapitálu končila v rukou elity. Kromě senátorů do ní patřili equites (jezdci) příslušníci vyšší třídy. 

Řím ztrácí legionáře

Drobní rolníci nemohli konkurovat cenám levného obilí z dovozu, zadlužovali se a jejich políčka skupovali bohatí velkostatkáři. Tak vznikaly ohromné statky - latifundie, kde majitelé pěstovali výnosnější produkty jako víno a olivový olej. Díky tomu byla Itálie stále více závislá na dovozu obilí. Rolníci se stali bezzemky. Nikdo je nezaměstnal ani jako námezdní pracovníky, protože levněji vycházela práce otroků. Navíc bez vlastní půdy neměli povinnost pro službu v armádě. Řím tedy ztrácel to nejcennější, co měl - legionáře. 

Bratři Gracchové

Narůstal počet chudiny i nespokojenost. Hojná dostupnost otroků současně s jejich nízkou cenou nemotivovala pány k jemnému zacházení. Docházelo k četným povstáním otroků. O řešení situace se pokusil tribun lidu Tiberius Sempronius Gracchus (vnuk Scipiona Africana). Prosadil pozemkovou reformu stanovující maximální výměr půdy pro rodinu. Pozemky nad tuto hranici měl vykoupit stát a rozdělit je bezzemkům, kteří by z nich platili malou roční daň. 

V této době zemřel pergamský král Attalos III. a odkázal republice svou říši, z níž se stala provincie Asia. Tiberius chtěl zdroje z nové provincie rozdělit mezi lid, čímž by vytvořil dotace pro místní kolonisty. Když v dalším roce kandidoval Tiberius, proti všem republikánským zásadám, znovu na pozici tribuna lidu, došla jeho odpůrcům trpělivost. Zorganizovali ozbrojenou šarvátku, ve které byl zabit. 

Gaius Sempronius Gracchus se rozhodl jít ve stopách svého staršího bratra. O deset let později roku 123 př. n. l. ho zvolili tribunem lidu. Obnovil boj za reformy, rozdělování půdy, přidělování levného obilí chudým a rozšíření římského občanství na italické spojence. Gaius byl stejně jako jeho bratr nucen čelit ozbrojeným nepokojům ze strany odpůrců reforem a v bezvýchodné situaci raději dobrovolně ukončil svůj život. 

Optimáti a populáři

Reformy bratrů sice do deseti let potkala likvidace, ale staly se impulsem ke vzniku dvou názorových skupin uvnitř římské vládnoucí vrstvy. Populáři (přívrženci lidu) zastoupení lidovým shromážděním i tribunátem lidu a optimáti (nejlepší) zastoupení senátem. Bouřlivé rozhovory mezi skupinami brzy přerostli do ozbrojených potyček v ulicích Říma. Není proto divu, že do čela obou stran pronikli znamenití vojevůdci. 

Vůdce populárů Gaius Marius proslavený na úspěšných taženích do Afriky a proti Germánům, reformou založil profesionální armádu. Zavedl pevný žold i délku služby. Vojenská služba se stala pro mnohé bezzemky zdrojem obživy. Veteráni měli po skončení působení v armádě dostávat příděly půdy. Vojáci tak ztráceli věrnost vůči státu, cítili větší oddanost tomu, kdo je obdaroval a vznikla živná půda pro budoucí občanské války. 

Lucius Cornelius Sulla, který stál v čele optimátů, dosáhl vojenských úspěchů pod Mariovým vedením v Africe. Jeho hvězdná kariéra ale měla teprve přijít. 

Italští spojenci útočí na Řím

Zavraždění posledního tribuna lidu prosazujícího udělení občanství italickým spojencům vyvolalo roku 90 př. n. l. vzpouru proti Římu. Zpočátku velmi špatně působící událost pomalu otočili ve prospěch Římanů osvědčení vojevůdci Marius a Sulla. Vítězství se zdálo na dosah, jenže do východních provincií a do Řecka vpadl pontský král Mithridates VI. 

Římané byli donuceni řešit válku v Itálii diplomaticky a nabídli občanství spojencům, kteří jim zůstali věrni a všem kdo složí zbraně. Výsledkem spojenecké války tak bylo rozšíření římského občanství na celou Itálii jižně od řeky Pádu a republika si uvolnila ruce pro válku s pontským králem. 

Starověk / Starověký Řím stručně / Krize Římské republiky