Římská republika do obsazení Itálie

509 - 275 př. n. l. 

04.12.2017

Římský král Tarquinius Superbus byl úspěšným vojevůdcem. K jeho škodě neměl vztah k lidu ani aristokracii. Vládl prostřednictvím násilí, zabavování majetku bohatých a nucených prací pro chudé. Není divu, že po palácových intrikách došlo k jeho vyhnání. Místo krále byli zvoleni dva konzulové. Králův synovec Brutus a další příbuzný Collatinus

Raná republika

Období po roce 509 př. n. l. se vyznačuje pro novou republiku velmi složitou situací. Nejméně deset let válčili Římané s Latiny o své místo na slunci. Uzavření míru a spojenectví po bitvě u jezera Regillus mladé republice částečně ulehčilo. Ostatní horské národy pokračovaly v ofenzivě. Volskové obsadili jižní polovinu Latia. Nájezdy Sabinů bez ustání vyčerpávaly oslabený Řím. Pokračoval také dlouhý konflikt s etruským městem Veje vzdáleným jen 16 km na sever. Za těchto nelehkých časů přibyl i vnitřní problém v podobě třídních bojů. 

První římský zákoník (Zákony dvanácti desek), vydaný roku 450 př. n. l. sice hlásal rovnost občanů před zákonem, ale například i zákaz svateb mezi plebeji a patricii. Plebejové hnaní touhou za rovnost někdy odmítali vstoupit do řad římské armády. Jindy demonstrativně opustili město a vrátili se teprve poté, co bylo vyhověno jejich požadavkům. Neúplné vítězství plebejů znamenalo zavedení úřadu tribuna lidu. Ten získal právo vetovat rozhodnutí úředníků či dokonce zákonů. 

Vojenský obrat

Koncem 5. století př. n. l. se vojenské štěstí začalo obracet ve prospěch Římanů a jejich spojenců. Vyvinutím značného úsilí získali zpět jižní Latium, založili tam několik kolonií a zavedli žold pro vojáky. Po dlouhém obléhání padlo město Veje, které Římané srovnali se zemí. 

Zničení Vejí znamenalo milník pro římskou strategii. Obsazená území rozdělovali mezi svůj lid. Usazením občanů na nové půdě zmírnili nespokojenost venkovských obyvatel. Zároveň si zajistili, že tito zemědělci vyhovovali majetkovým požadavkům na službu v armádě. Ve stejné době Řím uvalil na své občany daň z majetku, aby financoval vojenské operace, a vymáhal výkupné od poražených nepřátel. Vojsko získalo těmito změnami stabilnější postavení. 

Keltové v Římě

Náhlý zvrat přineslo roku 390 př. n. l. vyplenění Říma Kelty (někdy uváděno datum 387 př. n. l.). V dobytí samotného Kapitolu jim zabránilo tučné výkupné, které přimělo Kelty odejít. Rychlé vzpamatování z drancování vystřídala ještě agresivnější vojenská politika. Pokračovala válka s horskými národy, zabírání dalšího území a zakládání kolonií v Etrurii. Již roku 348 př. n. l. Kartágo hodnotilo Řím jako vojenskou, koloniální i obchodní velmoc. Zároveň jako potenciální hrozbu pro kartaginské zájmy ve všech oblastech. 

Římská hegemonie

Expanze Říma vzbuzovala znepokojení jeho vlastních spojenců. Latinové se spojili s horskými národy v boji proti republice. Tato malá vzpoura ztroskotala roku 338 př. n. l. Starý latinský spolek se navždy rozpadl, velká část latinské půdy byla zabrána a obyvatelé přijali římské občanství. Když spojenecké město Neapol žádalo o pomoc proti Samnitům, dostali se Římané roku 327 př. n. l. do dalších válečných střetů. 

Poslední válka vypukla v roce 298 př. n. l. proti koalici Samnitů, Etrusků, Keltů a Umbrů. Závěrečné vzepření římské hegemonii dopadlo porážkou koalice. Řím si podmanil Itálii díky zakládání kolonií, připojování území k vlastním městům a spojenectví s aristokraty z jiných měst. Také zdárně uspokojoval nižší třídu obyvatel půdou, kořistí a výhodami z prosperity římské společnosti. 


Starověk / Starověký Řím stručně / Římská republika do obsazení Itálie 



Chci odebírat nové články a videa!