Kdo byl Lucius Cornelius Sulla?

16.04.2018 - Římský vojevůdce, politik, člen optimátů a diktátor Lucius Cornelius Sulla Felix (Šťastný) se narodil někdy mezi léty 138 - 134 př. n. l. Pocházel ze zchudlé větve vlivného rodu Corneliů. Matku ztratil jako malý chlapec a od svého otce dostal jen málo finančních prostředků, vyrůstal tedy mezi lidmi nižší římské vrstvy. 

Mládí

Dostalo se mu řádného vzdělání, mluvil plynule řecky jazykem učenců tehdejšího Středomoří. Od mládí se projevoval jako bystrý chlapec s hlavou plnou znalostí. Postupně stoupal římskými úřady, až byl nakonec zvolen quaestorem a přidělen k vojsku Gaia Maria. 

Africké tažení

Zvolený konzul Gaius Marius vedl tažení v severní Africe proti numidskému králi Jugurthovi. Sulla zde získal cenné zkušenosti při vedení jezdectva. Když bylo jasné, že Římané ve válce zvítězí, uprchl numidský král do sousední Mauretánie. Místní vládce Bokchus jej z obavy před římskou mocí vydal při mírových jednáních do Sullových rukou. Jugurthovo zajetí ukončilo boje a Lucius si nárokoval zásluhy za konečné vítězství. Jeho věhlas v Římě stoupal, zároveň utrpěly vztahy mezi ním a Mariem, jenž si přisvojoval veškeré činy vedoucí k porážce Numidie. 

Germánské tažení

Severní hranici republiky překročil kmenový svaz Teutonů a Kimbrů hledající novou půdu, na níž by se usadil. Prošel Galií a legie nebyly schopné ho zastavit. Do oblasti převeleli z Afriky Gaia Maria, v jehož vojsku putoval i Sulla sloužící jako legát a později vojenský tribun. Vzájemný odpor obou mužů vedl až k přeřazení Sully k jednotce Quinta Catula. Kmenový svaz Germánů se rozdělil. Teutoni utrpěli drtivou porážku od Gaia Maria. Ihned poté spěchal Marius na pomoc Catulovi zatlačenému Kimbry až za řeku Pád. Společnými silami porazili kmen Kimbrů v bitvě u Vercelli a ukončili germánskou hrozbu. Sulla se v bojích vyznamenal, ale ovace v Římě sklidili vojevůdci Marius a Catulus. 

Spojenecká válka

Lucius Cornelius Sulla byl v Římě zvolen praetorem. Po roce v úřadu získal hodnost propraetora a do správy Kilíkii. Upevňoval římskou moc ve východních provinciích, přičemž nabyl většího majetku. Mezitím dospěla politická krize v Itálii v otevřenou válku. Italičtí spojenci Říma se po zavraždění tribuna lidu Marca Livia Drusa, který prosazoval rozšíření římského občanství na spojence, rozhodli řešit situaci vojensky. Sullu přidělili v hodnosti legáta k vojsku bojujícímu proti Samnitům pod velení Lucia Caesara. Stejně jako ostatní římští velitelé byl i Lucius Caesar dokonce i Lucius Sulla mnohokrát poražen. Postupem času převzal Sulla od Caesara velení a v bojích předčil i Gaia Maria. Obdržel věnec z trávy nejvyšší vyznamenání římské armády. 

Sulla konzulem

Po ukončení spojenecké války byl Sulla zvolen konzulem a senátem vybrán jako vůdce armády proti pontskému králi Mithridatovi. Zpráva o Sullově velení způsobila Gaiu Mariovi hlubokou nespokojenost. Sám chtěl velet východnímu tažení a přesvědčil tribuna lidu Publia Rufa o svolání shromáždění plebejů, jež mělo zrušit Sullovo jmenování do čela vojska. Namísto poklidných jednání vypukly v ulicích Říma ozbrojené nepokoje mezi optimáty a populáry. Na životě ohrožený Sulla uprchl k armádě svolané pro východní tažení. V energickém projevu vojáky přesvědčil, že Marius plánuje táhnout proti Mithridatovi s jiným vojskem a připravit je o kořist. Naštvaní legionáři následovali Sullu a pochodovali na Řím. Marius byl nucen uprchnout do Afriky. Sulla v Římě začal oslabovat moc tribunů lidu a zároveň posilovat senát. V nových volbách jej opět zvolili konzulem a jeho společníkem v úřadu se stal Lucius Cornelius Cinna. Než stihl více uspořádat poměry v Římě, vyžádaly si události na východě již neodkladně Sullovu vojenskou přítomnost. Krátce po jeho odchodu uspořádal Cinna v Římě převrat a povolal zpět Gaia Maria. 

Pontské tažení

Řím musel počkat. Lucius pochodoval Řeckem, osvobozoval města od pontské nadvlády a trestal Mithridatovi spojence. Po ročním obléhání dobyl Athény, vypálil přístav Pireus a obrátil zrak na Makedonii. Pontský vojevůdce Archelaos mu vyšel naproti s armádou třikrát převyšující římské síly. Vojska se střetla v bitvě u Chairóneie. Sulla prokázal vynikající vojenské schopnosti slavným vítězstvím a získal čestný titul imperátora. Archelaos uprchl, dostal posily od krále Mithridata a znovu se střetl s Římany v bitvě u města Orchomenos. Legie opět zvítězily a definitivně získaly zpět vládu nad Řeckem. Sulla se přesunul do Malé Asie, ale potřeboval se vrátit do Říma. Mithridates cítil převahu římského vojska a tak oba muži uzavřeli mír. Pontský král se vzdal dobytých území, propustil římské zajatce a zaplatil zlatem. Na oplátku dostal titul římského spojence a mohl si ponechat své království. 

Cesta k moci

Marius zemřel pravděpodobně díky vysokému věku krátce poté, co byl v Sullově nepřítomnosti zvolen konzulem. Cinnu zavražděného vlastními vojáky vystřídali konzulové Gaius Norbanus a Lucius Asiagenus. Část jejich legií Sulla porazil a zbytek přešel na jeho stranu. Tento úspěch přiměl povstat proti mariovcům i Marca Crassa a Gnaea Pompeia. Do čela populárů se nyní postavil Mariův syn a Gnaeus Carbona. Oba byli nakonec poraženi. Marius mladší v bezvýchodné situaci dobrovolně ukončil vlastní život. Carbona popravil v Africe Gnaeus Pompeius. Lucius Cornelius Sulla se stal nepopiratelným vládcem Říma. 

Sullova diktatura

Lucius byl zvolen doživotním diktátorem a rozpoutal v Římě vlnu násilí. Sepsal seznam proskribovaných osob, na kterém se ocitli nejen podporovatelé Gaia Maria ale z velké části bohatí Římané. Protože majetek proskribovaných připadl státu a bylo potřeba naplnit státní pokladnu. Sulla obecně vynikal v získávání finančních prostředků jak pro své vojáky, tak pro stát. Například když během pontského tažení obléhal Athény, neváhal doplnit prázdné kapsy rabováním okolních chrámů. Po upevnění moci a ukončení proskripcí, které stály život tisíce lidí, se diktátor pustil do úpravy státních zákonů a posílení senátu. Úřad tribuna lidu byl vyloučen ze služebního postupu úřadů tzv. cursus honorum tribunové se tedy nemohli ucházet o vyšší úřady. Také ztratili právo vetovat státní záležitosti. Aby si zajistil přízeň lidu, pořádal každoročně úchvatné hry. Do vlivných úřadů dosazoval své příbuzné a přátele. Postaral se o legionáře, kteří mu věrně sloužili, a usazoval je po celé Itálii na půdě zabavené státem. 

Konec kariéry

Během roku 80 př. n. l. se překvapivě vzdal úřadu diktátora. Obnovil vládu konzulů a odešel do ústraní. Než opustil Řím, procházel se po jeho ulicích sám bez ochrany. Snad ze strachu z jeho osoby nebyl nikdy napaden. Usadil se na vlastních statcích v Kampánii. Věnoval se pití, ženám a sepisování pamětí. Zemřel po krátké nemoci roku 78 př. n. l. I když si byl vědom, že legie jsou věrnější svým velitelům než státu a učinil nápravné kroky, nedokázal zabránit nástupu mocných jednotlivců jako Pompeius či Caesar, kteří se opírali o moc vlastních armád. Nejspíše on sám chtěl zachránit republiku a dočasnou diktaturu chápal jako nutný prostředek k její nápravě ovšem naopak se stal inspirací osobám usilujícím o samovládu. 


ZajímavostiCo, kdo, kdy, kde, jak, proč? / Kdo byl Lucius Cornelius Sulla?


Chci odebírat nové články a videa!