Rozdělení Římského císařství

375 - 476 

14.05.2018

Po vzkříšení Římského císařství nastalo období rozhodnutí a událostí, jež přispěly k úpadku říše. 

Stěhování národů

Roku 375 zaútočili na germánský kmen Gótů usazený severně od Černého moře kočovní dobyvatelé - Hunové. Část Gótů si podrobili a zbytek odtáhl na západ až na území Římského císařství. Započalo stěhování národů jeden z důvodů zániku západní části impéria. Gótové usazení v říši se souhlasem Římanů způsobovali potíže. Situace vyvrcholila bitvou u Hadrianopole (známe také jako Adrianopol - dnešní Edirne) v níž padl císař východní části říše Valens. Poražení Římané byli nuceni ponechat Góty na svém území s jistou dávkou autonomie.

Theodosius

Po Valentově smrti nastoupil vládu Theodosius poslední císař vládnoucí ještě nad celým Římským císařstvím. Roku 380 prohlásil křesťanství jediným státním náboženstvím. Pronásledoval vše, co mu přišlo pohanské a tak se po dvanácti stech letech naposledy konaly olympijské hry. Když roku 395 umíral, rozdělil impérium mezi své dva syny. 

Východní část svěřil staršímu Arcadiovi, západní část mladšímu Honoriovi. Došlo k rozpadu říše a obě části se již nadále vyvíjely samostatně. I když tehdejší Římané si toho nebyli vědomi a stále vnímali formální jednotu císařství. Zatímco Východořímská říše se pozvolna přetvářela ve stát dnes známí jako Byzanc, Západořímská říše se blížila svému konci.

Západořímská říše

Honorius si jako své sídlo zvolil Ravennu, což se ukázalo jako dobrá volba, Řím totiž roku 410 vyplenili Vizigóti. Později se po domluvě s Honoriem usadili poblíž města Toulouse, kde založili Tolosánské království. 

V této době stáhli Římané většinu posádek střežících hranice na obranu Itálie. Nechráněnou Galií se prohnaly kmeny Vandalů a Svévů. Hunové tehdy ovládající velké území Evropy rovněž obrátili pozornost na západ a pod vedením Attily se rozhodli zmocnit rovinaté Galie. Římané se nehodlali vzdát bez boje. Roku 451 proběhla u řeky Marny bitva na Katalaunských polích známá, jako bitva národů, protože za obě strany bojovalo mnoho kmenů. Střet dopadl prakticky nerozhodně, ale Attila se pod tíhou vážných ztrát raději stáhl. 

Hned příští rok se vydal na odvetné tažení do Itálie. Opět se stáhl pravděpodobně v důsledku decimace jeho vojska morem. Hunové sice na Řím nezaútočili, ale v roce 455 jej vyplenili Vandalové. Počínali si přitom tak strašlivě, že do dnes je jejich jméno hanlivým označením.

Poslední římský císař

První i poslední vládce Říma se jmenoval stejně - Romulus. Malého chlapce Romula dosadil na trůn jeho otec Orestes a chtěl místo syna vládnout než dospěje. Jenže se proti němu vzbouřili roku 476 Germáni sloužící v římském vojsku, Oresta zavraždili a panovníkem zvolili svého vůdce Odoakera. Odoaker nechtěl být pokračovatelem Římské říše, poslal odznaky císařské moci východořímskému císaři a vládl jako germánský král. 

Zaniká Západořímská říše, končí období starověku a začíná středověk. Avšak konec antiky jako kulturního období se klade až do roku 529, kdy byzantský císař Iustinianus (Justinián) uzavřel Platonovu akademii v Athénách jako pohanskou. 

Starověk / Starověký Řím stručně / Rozdělení Římského císařství