Počátky křesťanství 

02.04.2018 - Křesťanství, nové náboženství zrozené v římské provincii Judeji během 30. let 1. století n. l., jehož počátek je spojený s osobou Ježíše. O jeho historické existenci dnes již není pochyb. 

Ježíš Kristus

Tradičně se Ježíš narodil v Betlémě nejspíše v roce 4 př. n. l. Učenci omylem určili Ježíšovo narození o několik let dříve a tak se dnes běžně užívaný letopočet nekryje s datem jeho zrodu. Vyrůstal v blízkém Nazaretu jako syn Marie a pravděpodobně tesaře Josefa. Měl několik sourozenců, z nichž Jakub patřil k jeho učedníkům. Většinu života strávil v Galileji (severní část Palestiny). Kolem třicátého roku života přijal křest z rukou proroka Jana Křtitele. Proroků tehdy v Judeji působilo velké množství a sám Ježíš se stal jedním z nich. 

Základ učení, které šířil, tvořila myšlenka brzkého vítězství nebeského království, v němž lidé dosáhnou spasení za předpokladu změny myšlení a pokání. Všeobjímající láska i k nepříteli měla podle jeho slov napravit hříšníky a nastolit ve společnosti soulad. Pohrdal světskými statky, vyzdvihoval nenásilí. Pro své učení získal dvanáct věrných stoupenců, nazývaných apoštolové, což v přeneseném významu můžeme přeložit jako poslové. Ti měli šířit myšlenky nové víry. Krátce před Velikonocemi vjel Ježíš na oslici do Jeruzaléma, vzbudil zde rozruch a byl zatčen. Vydali jej do rukou římského místodržícího Pontia Pilata. Na nátlak židovských kněží, kteří v něm spatřovali odpadlíka od pravé víry, nechal Ježíše v jeho třiatřiceti letech ukřižovat. O tři dny později nalezli skalní hrob (místo uložení Ježíšova těla) prázdný. 

Událost vedla ke vzniku učení o jeho zmrtvýchvstání a pozdějším nanebevzetí. Smrtí na kříži sňal Ježíš z lidstva dědičný hřích a stal se v křesťanském pojetí Kristem - Spasitelem z řeckého slova Christos - pomazaný což je překlad hebrejského mášiách česky mesiáš. Další zajímavostí je, že mesiáš byl původně titul izraelských králů.

Šíření křesťanství

Apoštolové šířili Ježíšovo učení po celé Římské říši zejména v jeho východní části, kde vznikaly nejstarší křesťanské obce. V obcích si byli všichni rovni. Tato skutečnost spolu s nadějí na vysvobození od strastí běžného světa a lepší život v nebeské říši se stala velmi přitažlivou pro chudé obyvatelstvo, mezi kterým se křesťanství zpočátku nejvíce šířilo. V čele křesťanské obce stál kněz, jehož posláním bylo poskytovat duchovní péči, usměrňovat věřící, aby žili ve shodě s Ježíšovým učením a vykonával bohoslužebné obřady. Očekávalo se, že budou získávat nové věřící a v případě potřeby položí podle vzoru Krista život za svou víru. Velmi důležitá výzva zejména za časů pronásledování křesťanů.

Pronásledování křesťanů

Křesťanská víra v posmrtný život činila problémy toho pozemského méně důležité. Proto křesťané neusilovali o změny společenských poměrů. Na druhou stranu Římané byli jako polyteisté velmi tolerantní k ostatním náboženstvím. Pronásledování a trestání křesťanů mělo příčinu v křížení se státními a ekonomickými zájmy říše nikoli v náboženské nesnášenlivosti. Následovníci Ježíšova učení odmítali sloužit ve vojsku. Uznávali svrchovanou moc císaře, ale neuctívali ho jako boha, což bylo v rozporu se státním kultem. První křesťané pocházeli z neustále se bouřící Judeje a tak byli označováni za narušitele veřejného pořádku. Systematické pronásledování křesťanů započalo až ve 3. století obzvláště za vlády císaře Diocletiana. Do té doby docházelo spíše k jednorázovým akcím, jako například při požáru Říma za císaře Nerona. Přestože do 4. století stálo křesťanství mimo zákon, jeho příznivců neustále přibývalo. 


Starověk / Počátky křesťanství


Chci odebírat nové články a videa!