Římské císařství za dominátu

284 - 375 

23.04.2018

Hranice císařství se hroutily pod útoky Peršanů a Germánů. Itálii sužovaly loupeživé bandy, po celém území se vedly boje mezi vojevůdci o to, který z nich bude císařem. Zemědělci raději opouštěli svá pole, než aby se stali kořistí ozbrojených skupin. Řemeslníci neměli pro koho vyrábět, protože obchodníky přepadávali, vraždili a obchod zanikal. Zoufalá situace si žádala vládu pevné ruky. 

Diocletianus

Spása říše přišla v podobě velitele pretoriánů Diocletiana. Roku 284 byl provolán císařem. Vládu započal vypátráním vraha svého předchůdce a osobně jej před celým vojskem probodl mečem. K moci se dostal pouze díky svým schopnostem. Vedl úspěšné tažení v Persii a měl přesně ty vlastnosti, které Řím v té době potřeboval. Ukončil hru na republiku, nechal se oslovovat dominus - pán a tak nastolil období vlády nazývané dominát. Od této chvíle měl císař vůči obyvatelům říše stejné postavení, jako pán vůči otrokům. Prohlásil se za boha a stal se absolutistickým vládcem. 

Tetrarchie

Diocletianus si byl vědom, že obrovské území ovládané Římem nedokáže řídit jedna osoba. Vybral si schopného spoluvladaře, jemuž svěřil západní část impéria. Každý z nich si k sobě zvolil tzv. mladšího císaře, který mu pomáhal spravovat území a měl po něm převzít vládu, čímž předešli budoucím sporům o nástupnictví. Vznikla vláda čtyř - tetrarchie. Každý panovník vládl prakticky nezávisle, ale všichni čtyři v dokonalé shodě a součinnosti, přičemž Dioclecianus účinkoval stále v hlavní roli. 

Vláda pevné ruky

Aby zajistil dostatečný počet vojáků, nabíral do legií i barbary, čímž započala barbarizace armády. Vytvořil stálé pohraniční vojsko pro ochranu hranic a mobilní pro válečná tažení, či posílení nejvíce ohrožených míst. Důstojníkem se člověk mohl stát jedině díky svým schopnostem, ne původu. Kromě reformy armády, potlačování povstání a boji proti vzdorocísařům se věnoval také hospodářství

Nechal znovu razit hodnotné zlaté i stříbrné mince. Pokusil se zaškrtit inflaci stanovením maximální výše mzdy i ceny. Zavedl nové daně určené nejen z rozlohy pozemku, ale i podle úrodnosti půdy. Městské obyvatelstvo platilo daň z hlavy a daňovou povinnost měli všichni obyvatelé říše včetně občanů v Itálii, kteří byli dosud osvobození od pozemkové daně. Pro zajištění dostatečného počtu lidí v zemědělství a vojenství nařídil, že synové kolónů a vojáků můžou být napříště jedině kolóny a vojáky. 

Rozdělil impérium na nové správní jednotky - diecéze. Diecéze zahrnovaly několik provincií a původně jich bylo dvanáct. Nechal v zájmu státu pronásledovat křesťany. Ne kvůli víře ale čistě z politických a hospodářských důvodů. Jejich počty významně rostly, neuznávali císaře jako boha, ani se nehnali za pozemskými statky, což díky jejich počtu podkopávalo hospodářské reformy. Roku 305 odchází Diocletianus do ústraní v rodné Dalmácii. 

Constantinus

Constantinus navazoval na Diocletiána. Jediné v čem se výrazně odlišoval, byl přístup ke křesťanství. Diocletianus se v zájmu jednoty státu snažil křesťany zlikvidovat, naopak Constantinus v nich viděl ideologické pojítko říše. 

Křesťanství mělo dokonalou organizaci, spojovalo lidi všech národností, proto vydal roku 313 Edikt milánský, jenž zrovnoprávnil křesťanství s ostatními náboženstvími. Zároveň si uvědomoval, že má velkou slabinu, není jednotné. Od počátků v něm vznikala spousta odlišných názorových proudů. Svolal tedy roku 325 do Nikaie v Malé Asii první církevní koncil, kde vytvořil první církevní dogma a vše co se s ním neslučovalo, označil za kacířství. 

Město Řím již od časů Diocletiána neobývané žádným z císařů ztratilo formálně status hlavního města impéria. Constantinus si založil nové sídlo na místě malé osady Byzantion a nazval jej Konstantinopolis (dnešní Istanbul). 


Starověk / Starověký Řím stručně / Římské císařství za dominátu 



Chci odebírat nové články a videa!