Byzantské císařství


[ 476 - 565 ]

29.05.2018 - Východořímské císařství, již v novověku mysliteli nazývané Byzantské, na rozdíl od západního bratra přežilo podstatně delší dobu. Panovníci východní části říše nevěnovali sesazení západního císaře větší pozornost. Pouze se utvrdili v přesvědčení, že od té chvíle mají nárok vládnout celému území bývalého impéria. 

Stabilizace východu

Na stabilizaci východní části říše se významnou měrou podílel císař Zenon. Učinil rozhodnutí, která prakticky odepsala západ impéria. Na druhou stranu jeho kroky vedly k upevnění postavení Východořímského císařství a nabrání nových sil. Obratně se zbavil Ostrogótů usazených na Balkáně, když jejich vůdce Theodoricha jmenoval velitelem vojenských sil v Itálii a dal mu roku 488 za úkol vyhnat místního vládce Odoakera. Ostrogóti po několika letech Apeninský poloostrov dobyli a založili zde vlastní království formálně podřízené východnímu císaři. Zenon také vytlačil Huny a Gepidy z Balkánu až za Dunaj a udržoval mírové vztahy s Královstvím Vandalů, jehož vládce Geisericha formálně uznal jako nezávislého panovníka.

Anastasius a Justin

Anastasius byl provolán císařem roku 491 v Konstantinopoli. Za manželku pojal Ariadnu vdovu po císaři Zenonovi. Vynikal ve státní správě. Zavedl účinnější výběr daní, naopak zrušil tíživou obchodní daň a hospodářství vzkvétalo. Svým nástupcům zanechal přecpanou státní pokladnu. Po jeho smrti se vlády ujal velitel císařské stráže Justin. Nevzdělaný, ale praktický a zdatný Justin byl pravděpodobně pod velkým vlivem svého synovce Justiniána. Vládl devět let, během kterých Byzantská říše válčila s Peršany na východní hranici a vedla politická jednání na západě.

Justinián

Roku 527 přebírá po strýci vládu Justinián. Schopný i krutý císař údajně snil o obnovení Římské říše v celé její bývalé velikosti. Proč tedy vedl své první válečné tažení na východ? Díky předchozím císařům vlastnil k uskutečnění svého snu dobré základy - relativně klidné hranice a plnou státní pokladnu. Jenže přišly první neúspěchy. Justinián potřeboval upevnit své postavení a co jiného než vítězství a kořist mohlo potvrdit jeho právo být císařem. Roku 532 utržil drtivou porážku. Namísto slavného vítězství byl donucen Peršanům platit za mír. V hlavním městě říše vypuklo povstání, během kterého došlo k pokusu o sesazení Justiniána. Pokus o převrat císař nakonec potlačil za cenu desetitisíců mrtvých a vyhoření podstatné části Konstantinopole. Další válečnou výpravu se rozhodl tentokrát vyslat na západ. Vojsko pod velením Belisara mířilo do Království Vandalů zmítaného vnitřními spory. Vandalové překvapivě padli během jednoho roku. Následovalo dobytí Sicílie a vylodění v jižní Itálii. Roku 540 dobyl vojevůdce Belisar Ravennu, porazil Ostrogóty, ale ti se nehodlali smířit s byzantskou nadvládou. Střídavé útoky Peršanů a povstání Ostrogótů prodloužily ovládnutí Apeninského poloostrova až do roku 552. Situace Vizigótského království oslabeného občanskou válkou poskytla vítanou příležitost pro obsazení jižní části bývalé provincie Hispánie. Kromě válečných tažení se Justinián věnoval i vnitřním záležitostem říše. Na základě starořímského práva sestavil tzv. Justiniánův zákoník a během okázalé výstavby vznikl i klenot východního umění - chrám Boží moudrosti (Hagia Sofia). Justinián zemřel roku 565, Byzantské císařství se ocitlo na svém vrcholu. V následujících letech trpěla říše v drtivém sevření Arabů, Peršanů, Avarů a Slovanů. 


Středověk / Byzantská říše stručně / Byzantské císařství


Chci odebírat nové články a videa!