Byzantské císařství na pokraji sil

565 - 843 

05.06.2018

Po Justiniánově vládě začala Byzanc pozvolna upadat. Nejdrtivější úder zasadili říši lidé ze sjednoceného Arabského poloostrova. 

Ztráta území

Tvrdí se, že za úpadek Byzantského císařství mohou Justiniánovi válečné výpravy i mor řádící již za jeho vlády a oslabený, válkou vyčerpaný stát napadli a zlomili sjednocení Arabové. Ve skutečnosti impérium z dobytých území získalo mnohonásobně více, než muselo vynaložit na jejich získání a byla užitečnou součástí státu. Je však pravdou že říši vyčerpávala obrana proti slovanským kmenům na Balkáně a perské Sasánovské říši na východě. 

Již roku 568 způsobila invaze Langobardů ztrátu velkého území v Itálii. Justin II. svíraný Peršany a Slovany nedokázal na západní události dostatečně reagovat. Roku 622 zahájil v kritické situaci císař Herakleios protiútok na východ. O čtyři roky později byli Avaři a Slované poraženi při obléhání Konstantinopole a Peršané v bitvě u Ninive roku 627. Herakleios tak s námahou získal zpět východní provincie. Povýšil řečtinu na státní jazyk, vzdal se titulu imperátor a nadále si nechal říkat basileus

Právě v okamžiku kdy Byzanc i Persie přišli o značnou část sil vlivem vzájemného válečného konfliktu, na oba státy zaútočili Arabové. Peršané nedokázali náporu odolat, jejich říše se stala arabskou kořistí. Byzanc znovu ztratila bohatá území Egypt i Sýrii, ale podařilo se jí zastavit Araby v Malé Asii. Mezi léty 674 - 678 muslimové započali obléhání Konstantinopole. K jejich odražení významně přispěla technologická převaha v podobě tzv. řeckého ohně. Řecký oheň hořel i pod vodou uhasit jej mohl údajně pouze ocet. Voda podněcovala mohutnější hoření a tak řeckému ohni podlehla spousta arabských lodí.

Středověká Byzanc

Byzantská říše se zpočátku snažila zvrátit průběh nepříznivých událostí a dobýt své území zpět, avšak neúspěšně. V souvislosti s efektivnější obranou došlo ke změně antického uspořádání státu. Správní jednotky provincie nahradila themata. Každou themu spravoval místodržící - stratég. Muži obdělávající místní půdu se stali zároveň vojáky a měli povinnost ji bránit. Vojenská a civilní moc přísně oddělená v systému provincií zde splynula v jedno. Přeměna antické Východořímské říše ve středověkou Byzanc se pomalu dokončovala.

Starobulhaři

Po roce 650 pronikli polokočovné kmeny Starobulharů k řece Dunaj. Roku 680 porazili císaře Konstantina IV., který byl o rok později donucen uzavřít smlouvu schvalující vznik Bulharské říše v Moesii. Bulharský stát v příštích letech dále sílil, rozšiřoval se a působil jako protiváha byzantské moci na Balkáně. 

Poslední císař herakleiovské dynastie Justinián II. se pokoušel o obnovení moci nad Arménií, ale byl sesazen, říše ztratila Kartáginský exarchát - poslední državu v Africe a Justiniána II. nakonec roku 711 zavraždili. Slabá byzantská vláda, pro tento stát typické politické pletichaření i občanské války oslabovali říši a podněcovali Araby k dalším útokům. 

Roku 717 znovu obléhali Konstantinopol. I když císař Leon III. za pomoci Bulharů muslimy odrazil, stále měli dostatek energie na plenění Malé Asie. Až vítězství Byzantinců v bitvě u Akroinu roku 740 zmírnilo dobyvačnost Arabů.

Obrazoborectví

Leon III. dal vzniknout hnutí proti uctívání ikon (obrazoborecké hnutí), což vítali maloasijští občané včetně místního vojska. Proti však byly řecké kláštery i římský papež. Ikona je obrázek s vyobrazením Krista, světců či výjevů z jejich života. Ikonodulové (uctívači ikon) a ikonoklasti (proti uctívání ikon) vedli spor, jenž pokračoval i za vlády Leonova syna Konstantina V. a dlouho poté. 

Konstantin kromě pronásledování ikonodulů přetvořil císařskou stráž v tagmata. Tagma byl elitní útvar profesionálních vojáků sídlící v Konstantinopoli a okolí, během tažení doplňovaný themovými oddíly. Roku 797 sesadila Irena Athénská vlastního syna Konstantina VI. a prohlásila se za vládce. 

Podle římského práva nemohla být žena legálně císařem. Papež Lev III. tedy pokládal císařský trůn za uvolněný a korunoval císařem Karla Velikého. Karel údajně vyslal za Irenou posly s žádostí o ruku, ale než mohla odpovědět, stala se obětí spiknutí a byla donucena abdikovat. V roce 843 za vlády Theodory regentky vlastního nedospělého syna Michaela III. bylo prosazeno uctívání ikon s konečnou platností. 


Středověk / Byzantská říše stručně / Byzantské císařství na pokraji sil 



Chci odebírat nové články a videa!