Byzantské císařství na pokraji sil

[ 565 - 843 ]

05.06.2018 - Po Justiniánově vládě začala Byzanc pozvolna upadat. Nejdrtivější úder zasadili říši lidé ze sjednoceného Arabského poloostrova. 

Ztráta území

Tvrdí se, že za úpadek Byzantského císařství mohou Justiniánovi válečné výpravy i mor řádící již za jeho vlády a oslabený, válkou vyčerpaný stát napadli a zlomili sjednocení Arabové. Ve skutečnosti impérium z dobytých území získalo mnohonásobně více, než muselo vynaložit na jejich získání a byla užitečnou součástí státu. Je však pravdou že říši vyčerpávala obrana proti slovanským kmenům na Balkáně a perské Sasánovské říši na východě. Již roku 568 způsobila invaze Langobardů ztrátu velkého území v Itálii. Justin II. svíraný Peršany a Slovany nedokázal na západní události dostatečně reagovat. Roku 622 zahájil v kritické situaci císař Herakleios protiútok na východ. O čtyři roky později byli Avaři a Slované poraženi při obléhání Konstantinopole a Peršané v bitvě u Ninive roku 627. Herakleios tak s námahou získal zpět východní provincie. Povýšil řečtinu na státní jazyk, vzdal se titulu imperátor a nadále si nechal říkat basileus. Právě v okamžiku kdy Byzanc i Persie přišli o značnou část sil vlivem vzájemného válečného konfliktu, na oba státy zaútočili Arabové. Peršané nedokázali náporu odolat, jejich říše se stala arabskou kořistí. Byzanc znovu ztratila bohatá území Egypt i Sýrii, ale podařilo se jí zastavit Araby v Malé Asii. Mezi léty 674 - 678 muslimové započali obléhání Konstantinopole. K jejich odražení významně přispěla technologická převaha v podobě tzv. řeckého ohně. Řecký oheň hořel i pod vodou uhasit jej mohl údajně pouze ocet. Voda podněcovala mohutnější hoření a tak řeckému ohni podlehla spousta arabských lodí.

Středověká Byzanc

Byzantská říše se zpočátku snažila zvrátit průběh nepříznivých událostí a dobýt své území zpět, avšak neúspěšně. V souvislosti s efektivnější obranou došlo ke změně antického uspořádání státu. Správní jednotky provincie nahradila themata. Každou themu spravoval místodržící - stratég. Muži obdělávající místní půdu se stali zároveň vojáky a měli povinnost ji bránit. Vojenská a civilní moc přísně oddělená v systému provincií zde splynula v jedno. Přeměna antické Východořímské říše ve středověkou Byzanc se pomalu dokončovala.

Starobulhaři

Po roce 650 pronikli polokočovné kmeny Starobulharů k řece Dunaj. Roku 680 porazili císaře Konstantina IV., který byl o rok později donucen uzavřít smlouvu schvalující vznik Bulharské říše v Moesii. Bulharský stát v příštích letech dále sílil, rozšiřoval se a působil jako protiváha byzantské moci na Balkáně. Poslední císař herakleiovské dynastie Justinián II. se pokoušel o obnovení moci nad Arménií, ale byl sesazen, říše ztratila Kartáginský exarchát - poslední državu v Africe a Justiniána II. nakonec roku 711 zavraždili. Slabá byzantská vláda, pro tento stát typické politické pletichaření i občanské války oslabovali říši a podněcovali Araby k dalším útokům. Roku 717 znovu obléhali Konstantinopol. I když císař Leon III. za pomoci Bulharů muslimy odrazil, stále měli dostatek energie na plenění Malé Asie. Až vítězství Byzantinců v bitvě u Akroinu roku 740 zmírnilo dobyvačnost Arabů.

Obrazoborectví

Leon III. dal vzniknout hnutí proti uctívání ikon (obrazoborecké hnutí), což vítali maloasijští občané včetně místního vojska. Proti však byly řecké kláštery i římský papež. Ikona je obrázek s vyobrazením Krista, světců či výjevů z jejich života. Ikonodulové (uctívači ikon) a ikonoklasti (proti uctívání ikon) vedli spor, jenž pokračoval i za vlády Leonova syna Konstantina V. a dlouho poté. Konstantin kromě pronásledování ikonodulů přetvořil císařskou stráž v tagmata. Tagma byl elitní útvar profesionálních vojáků sídlící v Konstantinopoli a okolí, během tažení doplňovaný themovými oddíly. Roku 797 sesadila Irena Athénská vlastního syna Konstantina VI. a prohlásila se za vládce. Podle římského práva nemohla být žena legálně císařem. Papež Lev III. tedy pokládal císařský trůn za uvolněný a korunoval císařem Karla Velikého. Karel údajně vyslal za Irenou posly s žádostí o ruku, ale než mohla odpovědět, stala se obětí spiknutí a byla donucena abdikovat. V roce 843 za vlády Theodory regentky vlastního nedospělého syna Michaela III. bylo prosazeno uctívání ikon s konečnou platností. 


Středověk / Byzantská říše stručně / Byzantské císařství na pokraji sil


Chci odebírat nové články a videa!