Velkomoravská říše

830 - 906 

11.10.2018

Slované vytvořili ve střední Evropě mocný stát, který dokázal vzdorovat i Východofranské říši. Jedním z předpokladů takového úspěchu bylo přijetí křesťanství. 

Moravské knížectví

Po zničení Avarské říše Karlem Velikým pronikali franští misionáři do českomoravské oblasti. Zatímco na území Čech se dlouho setkávali s neúspěchem, na Moravě a Slovensku padlo šíření křesťanství na úrodnou půdu. Místní náčelníci přijetím křesťanství získali nespornou výhodu v podobě spolupráce s vyspělejší západní Evropou i možnosti rozšiřování území na úkor okolních pohanských vládců. 

Slovanští náčelníci zvaní knížata vykonávali před přijetím křesťanství pohanské náboženské obřady a zároveň vedli vojsko. Odtud podobnost se slovem kněz. Postupem času získali volení náčelníci svou funkci dědičně, stali se vládci svého území, ale křesťanské náboženské obřady nadále vykonával kněz. Kolem roku 830 došlo mezi křesťanskými knížaty Mojmírem a Pribinou ke sporu, jehož důsledkem bylo spojení Moravského a Nitranského knížectví. Tato událost je pokládána za vznik Velké Moravy pod vládou Mojmíra I. zakladatele dynastie Mojmírovců.

Velká Morava

Velkomoravská říše či Velká Morava jsou stejně jako Moravské a Nitranské knížectví pozdější názvy. Soudobé prameny označení Velká Morava neobsahují. Zmiňují názvy jako třeba země Moravanů, království Slovanů či prostě jen Morava. Poprvé zmínil Velkou Moravu až byzantský císař Konstantin VII. V tehdejší řečtině však výraz velký mohl také znamenat vzdálený.

Mojmírovci

Mojmírův nástupce Rastislav odmítl platit za mír Východofranské říši a podařilo se mu vojensky uhájit nezávislost své říše. Dalším krokem k podpoře samostatnosti Velké Moravy mělo být založení vlastní církevní organizace. Obrátil se s žádostí na papeže Mikuláše ten ji zřejmě odmítl. Pravděpodobně si více cenil spojenectví s panovníkem Východofranské říše Ludvíkem Němcem. 

Úspěch se dostavil až při oslovení byzantského císaře Michaela III. Císař na Moravu vyslal roku 863 řecké bratry ze Soluně Konstantina a Metoděje. Pro účel šíření křesťanství sestavili první slovanské písmo hlaholici. Na rozdíl od západních kněží sloužících bohoslužebné obřady v latině (které většina slovanského obyvatelstva nerozuměla) zvolili bratří církevním jazykem staroslověnštinu (církevní slovanštinu). Vytvořili ji z nářečí, kterým mluvili Slované v okolí Soluně. 

Učenci vybaveni novým písmem i jazykem slavili na Moravě úspěch. Konstantin (později přijal klášterní jméno Cyril) byl dokonce roku 880 papežem jmenován Arcibiskupem pro oblasti východně od Franské říše. Nejspíše z Metodějových rukou přijal před rokem 885 křest český kníže Bořivoj. 

Knížete Rastislava vystřídal roku 870 schopný a výbojný Svatopluk. Během jeho vlády sahal vliv Velkomoravské říše od Lužických Srbů přes Čechy, Slezsko i Slovensko až po oblasti v Maďarsku. Ve sporu mezi latinskou a slovanskou bohoslužbou rozhodl Svatopluk v neprospěch slovanské a vyhnal Metodějovy žáky z Velké Moravy. Ti se usadili mezi jižními Slovany.

Zánik Velkomoravské říše

Po Svatoplukově smrti roku 894 převzal otěže vlády Mojmír II. Na rozdíl od svého předchůdce nebyl natolik schopným. Říše se začala pomalu rozpadat. Jako první se z vlivu Velké Moravy vymanil český kníže Spytihněv, jenž uznal nadřazenost Východofranské říše, což znamenalo i odloučení Lužických Srbů. 

Oslabený stát nakonec podlehl kolem roku 906 kočovným maďarským kmenům usazeným v podunajských stepích. Velká Morava vytvořila pro tehdejší Slovany výjimečnou kulturu. Podpořila rozvoj literatury, řemesel i stavebnictví. 

Středověk / Velkomoravská říše