Rozdělení Franského království

[ 814 - 855 ]

13.09.2018 - Po smrti Karla Velikého nebylo v moci žádného panovníka udržet jeho rozsáhlou říši pohromadě. Události nabraly směr trvalého rozdělení státu mezi Karlovy vnuky. 

Ludvík I. Pobožný

V roce 814 císař Karel I. Veliký zemřel a celé Franské království zdědil jeho jediný přeživší syn Ludvík I. Pobožný (chcete-li Zbožný). Ve stínu svého otce se Ludvíkova vláda mohla zdát méně úspěšná. Kromě občanských válek se svými syny, však obecně nedocházelo k úpadku říše. Ludvík byl velmi zbožný a pod silným vlivem duchovenstva. Církevní záležitosti ponechával v moci biskupů a papeže což se ukázalo jako hlavní příčina sporů mezi ním a nejstarším synem i spoluvladařem Lotharem I. Franským, který naopak prosazoval nadvládu světské moci nad církevní. Stupňovaly se spory mezi Ludvíkem a jeho syny o rozdělení moci až Ludvík nakonec v roce 840 zemřel.

Verdunská smlouva

Lothar se okamžitě pokusil převzít vládu nad celou říší, ale byl bratry poražen a roku 843 donucen uzavřít Verdunskou smlouvu. Smlouva rozdělovala království na tři části. Lothar I. Franský si ponechal císařský titul, získal Středofranskou říši tvořenou severní Itálií, Burgundskem a Lotharingií (oblast mezi Frískem a Burgundskem, pozdější Lotrinsko). Východofranskou říši (základ pozdějšího Německa) dostal Ludvík II. Němec. Západofranskou říši (základ pozdější Francie) obdržel nejmladší Karel II. Holý. Středofranská říše zanikla záhy po Lotharově smrti roku 855 rozdělením mezi jeho syny na samostatné části: Lotharingii, Italské království a Burgundsko, které se staly kořistí Ludvíka Němce a Karla Holého.

Vznik feudalismu

Karlovci byli podobně jako merovejští králové závislí na kořisti z dobytého území. Válečné výpravy však za vlády Ludvíka Pobožného skončily. Chybějící zdroje nahradila jediná věc v držení panovníka - půda. Namísto úřednické správy drželo Franské království pohromadě díky lenní soustavě - vztahům mezi pány a poddanými. Základ moci tvořil panovník a jeho vojenská družina. Král propůjčoval členům královské družiny úřady a půdu pro zajištění jejich oddanosti. Družiníci se podobně chovali ke svým poddaným. Vznikl systém, v němž lenní pán ochraňoval svého služebníka a daroval mu léno (úřad, půdu či peníze). Na oplátku musel služebník (leník, vazal) složit přísahu věrnosti a poskytovat smluvené služby (nejčastěji vojenskou pomoc). Původně dočasné držení půdy se časem změnilo v dědičné, tak vznikla středověká šlechta. Šlechtici stavěli na svém území opevněné hrady, díky kterým dokázali s malým počtem mužů odrazit početnější nepřátele. Během 7. až 11. století se měnily způsoby vedení války i postavení původně svobodných rolníků. Moc a bohatství soustředila v rukou šlechta. Postupně přijala lenní systém většina západní a střední Evropy. Během 8. a 9. století vznikal základ uspořádání středověké společnosti rozdělené na trojí lid: vojáky, duchovní a pracující. Rozdělení, jež tvořilo základ středověkých států a nahradilo starší uspořádání kmenových svazů. 


Středověk / Franská říše stručně / Rozdělení Franského království


Chci odebírat nové články a videa!