Spytihněv I.
muž, který vystoupil z moravského stínu
Když roku 894 zemřel velkomoravský kníže Svatopluk, začal se hroutit řád, jenž do té doby určoval i osud Čech. V té chvíli vystoupil Spytihněv I. Mladý Přemyslovec, který už nechtěl, aby České knížectví stálo ve stínu Moravy. V čase nejistoty uviděl příležitost. A rozhodl se ji využít. Spytihněv nebyl panovníkem, který by vstoupil do klidné a pevně uspořádané země. Naopak. Převzal vládu ve chvíli, kdy se staré vazby rozvolňovaly, mocenské poměry se měnily a budoucnost střední Evropy byla nejistá. Zatímco jeho otec Bořivoj spojil Čechy s moravským prostředím, Spytihněv se pokusil vydat jinou cestou.
14.09.2026
Mládí v moravském stínu
Za vlády mocného Svatopluka byly Čechy s Velkou Moravou spojeny těsněji než kdy dřív. Moravský vliv zřejmě pomohl Bořivojovi upevnit převahu nad konkurenčními rody. Pro mladého Spytihněva to však znamenalo vyrůstat ve světě, v němž vzestup jeho rodu úzce souvisel s vůlí silnějšího souseda. Přemyslovci z tohoto spojení těžili, ale zároveň se museli smiřovat s tím, že o osudu Čech se rozhodovalo i mimo jejich vlastní dvůr.
Když Bořivoj zemřel, byl Spytihněv ještě příliš mladý na to, aby bez potíží převzal vládu. Svatopluk proto sevřel Čechy ještě pevněji a na čas je podřídil své přímé moci. Mladý Přemyslovec tak mohl zblízka poznat, co znamená žít ve stínu velkého panovníka. Dokud Svatopluk žil, nezbývalo než čekat. Spytihněv sledoval jeho kroky i způsob, jakým vládne. Učil se, kdy tasit meč, jakou váhu mají spojenectví a jak důležitou roli hraje víra. Pak ale Svatopluk zemřel. A svět, v němž Spytihněv vyrůstal, se začal hroutit.
Bod zlomu: rok 894 a cesta do Řezna
Smrt Svatopluka v roce 894 otřásla světem, který dosud držel Čechy v moravské sféře. Na Velké Moravě propukly nástupnické spory a její dosavadní převaha začala slábnout. Spytihněv pochopil, že přichází chvíle, na kterou čekal.
V létě 895 se vydal s dalšími českými knížaty do Řezna na sněm k východofranskému králi Arnulfovi. Tam učinil rozhodující politický krok své vlády. Uzavřel dohodu s Arnulfem a dal najevo, že se chce vymanit z moravského vlivu. Tím pomohl odvrátit hrozbu vpádu a zároveň přiblížil Čechy k Bavorsku a řezenskému biskupství.
Nešlo o prázdné gesto. Spytihněv dobře věděl, že pevnější postavení nezíská jen mečem, ale i správně zvoleným spojenectvím. Dohoda v Řezně mu přinesla uznání i klid pro další krok. Tehdy Přemyslovci vykročili z moravského stínu a začali upevňovat své postavení v Čechách.
Budování knížecího patrimonia
Po dohodě v Řezně získal Spytihněv víc než jen klid od bezprostřední hrozby. Mohl se věnovat domácímu prostředí, kde kráčel v otcových stopách. Z Prahy trpělivě pokračoval v budování pevnějšího řádu, na němž vyrůstal raně středověký stát.
V okolí Prahy utvářel síť opěrných bodů k obraně i správě rodových držav. Opevněná hradiště střežila obchodní cesty a sloužila k výběru daní. Budeč, Libušín nebo Mělník se postupně propojovaly v knížecí rodové patrimonium, přemyslovské jádro ve středních Čechách. Spytihněvovy kroky narušily staré kmenové uspořádání, ale zasáhly i víru a kulturní směřování země.
Náboženská a kulturní orientace
Spytihněv neměnil jen správu země. Měnil i směr, kterým se mělo přemyslovské knížectví ubírat. Slovanská liturgie, kterou do Čech přinesl jeho otec Bořivoj z Moravy, začala ustupovat latinské církevní tradici. Spytihněv upevňoval křesťanskou víru zakládáním nových kostelů. Na Budči nechal postavit rotundu svatého Petra a Pavla, jedno z nejstarších duchovních center přemyslovských Čech.
Také Pražský hrad se stále víc spojoval s novým křesťanským řádem. Kostel Panny Marie už nesloužil jen jako znamení víry. Ukazoval, že Přemyslovci nehledali oporu jen v meči a slovanské tradici, ale i ve víře a křesťanském rituálu. Jenže sotva začal Spytihněv tento nový směr upevňovat, přišla od východu nová hrozba.
Nová hrozba z východu
Po roce 900 se nad střední Evropou začala stahovat mračna. Krajinu zasáhly maďarské vpády, staré jistoty se hroutily a tlak zvenčí sílil. Velká Morava, oslabená už po smrti Svatopluka, tento nápor nevydržela a v prvním desetiletí 10. století se rozpadla. To, co se zpočátku jen otřásalo, se teď začalo definitivně rozpadat.
Spytihněv v té době nevsadil na okázalá gesta ani velká tažení. Postupoval opatrně a střízlivě jako panovník, který dobře chápal nebezpečí své doby. Vše nasvědčuje tomu, že se snažil především uchránit Čechy před nejhorším rozvratem. Zatímco okolní svět zachvátila bouře, české knížectví zůstalo pohromadě. Spytihněv tak obstál v době, kdy se rozpadaly celé mocenské celky, a připravil půdu pro další generaci Přemyslovců.
Konec vlády a odkaz
Spytihněv zemřel nejspíš kolem roku 915, i když přesné datum neznáme. Nezanechal po sobě doloženého syna, který by mohl převzít vládu, a tak se knížetem stal jeho bratr Vratislav. Spytihněvův význam ale nespočívá v délce vlády ani ve velkých vítězstvích na bojišti. Důležité je, že dokázal využít chvíle, kdy se starý svět kolem něj začal měnit. Po smrti Svatopluka vyvedl Čechy z moravského stínu, po dohodě v Řezně získal prostor k upevnění přemyslovské moci a v době, kdy se rozpadaly staré pořádky, udržel české knížectví pohromadě.
Jestli Bořivoj Přemyslovce pozvedl, pak Spytihněv jim dal pevnější půdu pod nohama. Bez něj by další vzestup rodu, který později vyvrcholil za Václava a Boleslava, nejspíš vypadal jinak. Spytihněv I. tak nepatří mezi panovníky opředené velkými legendami, ale mezi ty, kteří v pravou chvíli pochopili, kam se svět ubírá, a dokázali se tomu přizpůsobit dřív než ostatní.
Zdroje a literatura k tématu:
- TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců: Vstup Čechů do dějin (530–935). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-138-7
- LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců I.: Zrození státu (872–972): od Bořivoje I. po Boleslava I. 1. vyd. Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-308-9
- GALUŠKA, Luděk. Velká Morava. 1. vyd. Brno: Moravské zemské muzeum, 1991. ISBN 80-7028-022-0
- SOMMER, Petr, ed. České země v raném středověku. 1. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-855-1
- SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, eds. Přemyslovci: Budování českého státu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-352-0
Chcete vědět o nových článcích a videích jako první? Přihlaste se k odběru novinek.
