Hrad Karlštejn 

Když římský císař a český král Karel IV. vstupoval do nejposvátnějších prostor svého nového sídla, činil tak výhradně bos na znamení hluboké pokory. V přítmí kaple svatého Kříže na něj z deskových obrazů Mistra Theodorika tiše shlíželo 130 párů očí svatých mučedníků a apoštolů. Hrad Karlštejn, jehož základní kámen byl položen 10. června roku 1348, totiž nepředstavoval běžné středověké opevnění. Nesloužil jako obvyklé správní centrum ani nestřežil obchodní cesty. Původně byl založen jako místo odpočinku a rozjímání. Po císařské korunovaci pozměnil Karel IV. jeho účel k ochraně říšských korunovačních klenotů a mimořádně vzácných křesťanských relikvií. 

21.06.2026

Stavitelský odkaz Otce vlasti a jeho symbolika

Stupňovité uspořádání hradu podle významu jednotlivých částí odráží hlubokou křesťanskou symboliku. Nejníže položené jsou hospodářské budovy a Purkrabství. Nad nimi se nachází Císařský palác, který představuje pozemský svět a běžný světský život. O něco výš stojí Mariánská věž s kostelem Panny Marie a kaplí sv. Kateřiny, která slouží jako prostor pro očištění duše před vstupem do posvátnějších míst. Nachází se zde pokladnice a přízemí dříve fungovalo jako vězení. Celkový obraz završuje majestátní Velká věž představující samotné království nebeské. V této nejlépe chráněné části, jejíž zdi dosahují tloušťky až sedmi metrů, stojí proslulá kaple sv. Kříže.

Její výzdoba bere dech i dnešním návštěvníkům. Zlacená křížová klenba je posázena čočkami z benátského skla, které spolu se zlatými hvězdami, sluncem a měsícem vytvářejí iluzi noční oblohy. Stěny jsou vykládány českými polodrahokamy vsazenými do zlaceného štuku. Nad tímto zářivým pásem se nachází soubor 129 deskových obrazů (původně jich bylo 130) od Mistra Theodorika, které zobrazují nebeské vojsko Kristovo - svaté mučedníky, apoštoly, vládce a církevní hodnostáře. Vstup do těchto prostor byl povolen pouze s osobním souhlasem císaře. Právě do hlubokého výklenku za oltářem v této kapli byly následně uloženy říšské a později i české korunovační klenoty.

Od slávy k úpadku a znovuzrození

Výstavba hradu probíhala až do roku 1365, kdy byla slavnostně vysvěcena kaple sv. Kříže. Za vlády Karla IV. a jeho syna Václava IV. prožíval období největší slávy, střídané klidnými chvílemi rozjímání a loveckými kratochvílemi v okolních lesích. Zlom nastal s husitskými válkami. V roce 1422 byl pět měsíců obléhán vojsky pražanů (umírněných husitů) a litevského knížete Zikmunda Korybuta. I když byl hrad ostřelován kamennými koulemi i bečkami s fekáliemi z okolních kopců, hradní posádka, jíž tehdy velel purkrabí Zdeslav Tluksa z Bubenic, se úspěšně ubránila. Říšské i české korunovační klenoty na hradě v době obléhání již nebyly, jelikož je král Zikmund Lucemburský z obavy před husity nechal s předstihem odvézt do Uher. České klenoty se na Karlštejn vrátily až v roce 1436 a zůstaly zde bezpečně uloženy až do roku 1619.

Pozdější staletí přinesla hradu těžké časy. V 16. století prošel renesanční úpravou, ale po odvezení klenotů na Pražský hrad začala jeho sláva pohasínat. V roce 1648 byl hrad dobyt a vypleněn Švédy. V 18. století sloužil jen jako hospodářské centrum pro Ústav šlechtičen a jeho stav byl žalostný. Některým místnostem paláce dokonce hrozilo zřícení.

Záchrana přišla až koncem 19. století v duchu tehdejšího purismu. Pod vedením Josefa Mockera prošel Karlštejn v letech 1887-1899 zásadní rekonstrukcí. Architekt nechal odstranit renesanční prvky a nahradil je svou vizí čisté gotiky, čímž hrad získal svou dnešní pohádkovou siluetu. Ač byla přestavba tehdy i později kritizována za ničení původních prvků, právě díky ní se Karlštejn stal jednou z nejnavštěvovanějších památek v Česku. V roce 1918 přešel Karlštejn do vlastnictví státu. Od roku 1962 je chráněn jako národní kulturní památka a představuje jeden z nejvýznamnějších dokladů stavitelského a politického odkazu Karla IV.

Pověsti a legendy: mezi historií a fantazií

Majestátní zdi hradu přirozeně inspirovaly vznik mnoha lidových vyprávění. Tou nejznámější je legenda o zákazu vstupu žen na hrad. Tato pověst, zpopularizovaná veselohrou Jaroslava Vrchlického Noc na Karlštejně, však ve skutečnosti platila pouze pro prostory Velké věže s kaplí sv. Kříže, kde nikdo nesměl "spáti ni léhati s ženou". Jinak na hradě normálně pobývaly Karlovy manželky i jejich dvůr.

Další pověst se váže k období husitského obléhání. Vypráví se o posledním kozlovi, kterého hladovějící obránci hradu chytře využili k oklamání nepřítele. Kýtu z kozla posypali srstí, aby vypadala jako čerstvě ulovená zvěřina, a poslali ji husitům jako dar k údajné svatbě na hradě. Útočníci, věříce, že hrad má nevyčerpatelné zásoby jídla a tajné chodby do okolí, obléhání vzdali a odtáhli.

S hradem je spojena i temnější legenda o dvou čertech v místních lesích. Řádění čertů učinil přítrž statečný ovčák. Za pomoci dvou koní jim podstrčil pytel nasoleného hrachu. Ten čertům zachutnal, ale kvůli soli dostali ukrutnou žízeň. Rychle běželi k potoku a hltavě pili. Hrách jim začal v břiše bobtnat, až oba pukli. Pasáčka ovcí poté za odměnu jmenovali panošem.

Dojemný je příběh o slepém hudebníkovi Benešovi a jeho věrném psu. Beneš hrával na hradě králi Václavu IV., když se ho jeden z hostů, brunšvický kníže, pokusil otrávit jedem v číši vína. Benešův věrný pes však na stůl vyskočil, číši rozlil a otrávené víno začal olizovat, čímž svého pána i krále zachránil, ale sám v bolestech zemřel.

Karlštejn není jen kamennou pevností, je to místo, kde se v každém koutě odráží vize a zbožnost Karla IV. Ať už jde o oslnivou nádheru drahokamů v kapli sv. Kříže, nebo o technický unikát 78 metrů hluboké studny se šlapacím kolem, hrad zůstává živoucím důkazem kulturního a politického vrcholu českých dějin. Dnes láká návštěvníky z celého světa, aby poodhalili roušku jeho mystiky a slavné minulosti. 

Historie / Hrady a zámky / Hrad Karlštejn: historie a pověsti 

Chcete vědět o nových článcích a videích jako první? Přihlaste se k odběru novinek.