Francouzské království

Moc králů západních Franků slábla a území se tříštilo mezi výbojnou šlechtu. To se mělo brzy změnit příchodem rodu Kapetovců. Dlouhá cesta za sjednocení Francie započala nástupem syna jednoho z nejmocnějších mužů v zemi. 

843 - 1337

07.10.2025

Západofranské království (843 - 987)

Karel II. Holý připojil k říši část Lotharingie, Italské království a získal císařský titul. Bojoval s Vikingy na severu říše. Za jeho vlády však docházelo k úpadku panovnické moci. Šlechtické rody nabývaly na síle. Těsně před smrtí potvrdil vazalům dědičné držení lén. Říše se pomalu rozpadala. Burgundsko se rozdělilo na dvě části (později sjednocené jako Arelatské království). Lotharingii (Lotrinsko) ovládlo Východofranské království a vláda nad severní Itálií byla ztracena.

Další panovníci nedokázali situaci zvrátit, až nakonec král přímo ovládal území menší než někteří jeho poddaní. Poslední zástupce rodu Karlovců, Ludvík V. Lenivý, zemřel roku 987 a králem zvolili Huga z vlivného rodu Robertovců.

Počátky Francie

Hugo, řečený Kapet (Pláštík), stál u skutečného zrodu Francie. Založil dynastii Kapetovců a je považován za prvního francouzského krále. Období volených franských vládců skončilo a nadále panovala zásada dědičnosti trůnu. I když byl Hugo Kapet stále považován za vrchního lenního pána, přímo ovládal velmi malé panství. Města Paříž, Remeš, Laon a jejich okolí což mu nedovolilo oponovat mocné šlechtě.

Jeho nástupcům se však dařilo upevnit moc a postupně rozšiřovat majetek připojováním území zemřelých vazalů, i díky podpoře církve a zásadám božího míru. Poškození církevního majetku se trestalo vyloučením z církve, což pomáhalo udržet výbojné šlechtice v klidu.

Kapetovci (987 – 1328)

Skutečný vzestup moci rodu Kapetovců nastal roku 1108 za panování krále Ludvíka VI. Tlustého. Docházelo k pomalému formování francouzského národa, vzestupu měst, kolonizaci neobydlených území, a tím i k pozvolnému zlepšení hospodářství země. Jednotlivá hrabství a vévodství vedla dobyvačné války za rozšíření vlastního panství, ale hlavní roli na severu Francie začal hrát francouzský král. Ludvík VI. dokázal nakrátko poprvé sjednotit rozdrobenou Francii proti vnějšímu nepříteli, když roku 1124 odrazil císaře Jindřicha V.

Centralizace státu započala roku 1285 nástupem Filipa IV. Sličného na francouzský trůn. Schopný a mocný panovník založil generální stavy - sněm šlechty, církve a zástupců měst. Vojenské a politické úspěchy stály na pozadí obrovských dluhů. Přes poměrně vysokou daňovou zátěž prostého obyvatelstva odmítal král své dluhy splácet. Půjčoval si od Židů, na které následně pořádal pogromy, aby se vyhnul splácení.

Zabavoval církevní desátky, což přerostlo ve spor mezi Filipem IV. a papežem, jehož výsledkem bylo přesunutí sídla papežů z Říma do Avignonu [aviňonu]. Hlava církve se tak mezi léty 1309 – 1378 dostala pod vliv francouzského krále (avignonské zajetí). Toho Filip využil pro vyřešení dluhů od řádu Templářů, který obvinili z kacířství. První zatýkání členů řádu ve Francii probíhalo v pátek 13. října 1307. Od té doby je podle jedné z teorií pátek třináctého považován za nešťastný den. Po rozsáhlém vyšetřování byl řád obviněn z kacířství a zrušen (1312).

Filipův syn Karel IV. Sličný po šesti letech vlády onemocněl a zemřel bez mužských potomků roku 1328. Králem zvolili Filipa VI., pocházejícího z vedlejší větve Kapetovců a zakladatele rodu Valois [valoa]. Nový král vedl Francii nevyhnutelně do období, dnes známého jako stoletá válka. 

Středověk / Francouzské království

Chci odebírat nové články a videa.