Boleslav I.
od vraždy svatého Václava k mocnému českému knížeti
Když Boleslav usedl na knížecí stolec, jeho jméno už navždy zůstalo spojeno se smrtí vlastního bratra. Přesto právě za jeho panování moc Přemyslovců výrazně vzrostla. Jak je možné, že muž s tak temným začátkem vlády změnil postavení českého knížete?
Ráno 28. září před kostelem ve Staré Boleslavi naposledy vydechl kníže Václav a cesta k vládě se otevřela jeho mladšímu bratrovi. Co se mezi nimi skutečně odehrálo, už nedokážeme s jistotou říci. Legendy později vytvořily obraz promyšlené bratrovraždy, zatímco dnes připouštíme i jiné možnosti. Pro Boleslava však smrtí bratra nezačal klidný život vítěze. Čekala ho země, v níž přemyslovská moc zdaleka nebyla samozřejmá, a za jejími hranicemi na něj čekal soupeř, kterému měl brzy otevřeně vzdorovat.
07.11.2026
Moc, kterou musel získat
Boleslav usedl na knížecí stolec, ale jeho moc zdaleka nesahala tak daleko jako za pozdějších Přemyslovců. Jádrem jejich panství zůstávaly střední Čechy s Prahou a několika důležitými hradišti. Za jejich hranicemi ležela další území ovládaná místními knížaty. Přemyslovci mezi nimi zaujímali významné postavení, nemohli jim však jednoduše poroučet jako svým poddaným.
Boleslav tedy po Václavově smrti získal především nárok vládnout a silné postavení, které hodlal využít. První velká zkouška přišla už roku 936. Boleslav odmítl pokračovat v placení tributu a dostal se do otevřeného konfliktu s Otou I. Dvě vojska, která proti němu král vyslal, český kníže odrazil. Válka tím ale neskončila. Měla trvat dalších čtrnáct let.
V raném středověku se knížecí moc neopírala o úřady, které by automaticky vykonávaly rozkazy z Prahy. Stála na ozbrojené družině, vlivu mezi velmoži a opevněných hradištích, odkud bylo možné ovládat okolní krajinu. Pokud se některý z těchto článků vzepřel, nestačilo se odvolat na právo nebo dědictví. Vládce musel svou autoritu prosadit.
Boleslav se proto během prvních let vlády střetával nejen s vnějším nepřítelem, ale také s otázkou, kam až jeho moc v samotných Čechách skutečně sahá. Když se setkal s odporem, postupoval tvrdě. Některá stará mocenská centra zanikla a na jejich místě vyrůstala nová, podřízená Přemyslovcům. Část starých elit přistoupila na jeho podmínky. Přijala Boleslavovu převahu a vstoupila do jeho služeb. Tím získala podíl na bohatství a moci, kterou nový kníže soustřeďoval kolem svého dvora.
Tento způsob vlády měl svou cenu. Každý nový opěrný bod potřeboval posádku, každý věrný velmož očekával odměnu a družina, o kterou se kníže opíral, spotřebovávala stále větší množství prostředků. Otázka, čím takovou moc zaplatit, měla Boleslava dovést k jedné z nejtemnějších stránek jeho vzestupu.
Cena za moc
Boleslavova síla nestála jen na hradištích a poslušnosti velmožů. Stála především na mužích, kteří byli připraveni bojovat na jeho rozkaz. Takovou družinu však nebylo možné svolat jen ve chvíli nebezpečí a po vítězství zase poslat domů. Kníže ji musel živit, vyzbrojovat a odměňovat, protože její věrnost rozhodovala o tom, zda jeho moc sahá jen za hradby Prahy, nebo mnohem dál.
Jeho družina postupně narostla do mimořádné síly. Mluvilo se o počtu až tří tisíc mužů. Podobnou sílu tehdy nedokázala uživit ani nejúrodnější pole v kraji. Vyžadovala pravidelný přísun bohatství, v němž hrála zásadní roli Praha.
Na jejích tržištích se setkávali kupci přicházející ze západu i z východu. Přiváželi stříbro, kožešiny, zbraně a další vzácné zboží. Mezi obchodními položkami byli také lidé. Zajatci získaní při válkách a výpravách se stávali otroky a přes Prahu pokračovali dál k trhům islámského světa. A podle všeho z tohoto temného obchodu plynula značná část Boleslavova bohatství.
Stříbro získané z dálkového obchodu se měnilo v koně, zbraně, výstroj a odměny pro muže, na jejichž mečích Boleslavova vláda spočívala. Za jeho vlády se také začaly razit první české stříbrné denáry. Boleslav tak mohl stále častěji hledět za hranice samotných Čech.
Za hranicemi Čech
S pevnější oporou doma a prostředky k dalším výpravám se jeho pozornost obracela k východu. Tam za horami neležela jen nová území. Vedly tudy obchodní cesty, po nichž proudilo zboží, stříbro i lidé mezi západní Evropou a vzdálenými trhy na východě.
V samotných Čechách přitom začínal vznikat nový způsob správy. Na důležitých místech vyrůstala hradiště podřízená přímo knížeti. Sídlily v nich posádky a správci, kteří prosazovali Boleslavovu moc v okolní krajině. Z těchto opěrných bodů se postupně rodila hradská soustava, díky níž mohl přemyslovský kníže ovládat větší území.
České oddíly pronikaly na Moravu, do Slezska a postupně až ke Krakovu. Právě Krakov byl mimořádně cenným ziskem. Ležel na důležité kupecké trase a jeho ovládnutí přinášelo nejen prestiž, ale také podíl na bohatství, které touto cestou procházelo.
Tak vzdálená území však nemohl spravovat stejně jako Čechy. Čím dál byla země od českého centra, tím volnější muselo být její pouto ke knížeti. Někde stačila vojenská posádka, jinde poslušnost místních předáků a pravidelný tribut. Boleslav nemohl stát u každé brány osobně. Stačilo, když místní předáci věděli, komu mají být poslušní a kam má putovat část zdejšího bohatství.
S rozsahem Boleslavovy moci však rostlo také riziko. Čím dál sahala, tím více závisela na vojenské síle, loajalitě podřízených a schopnosti udržet pohromadě prostor, který už dávno přesahoval původní přemyslovské panství.
A zatímco Boleslav rozšiřoval svůj vliv na východě, na západě stál muž, jehož převahu se mu ani po letech nepodařilo překonat.
Konec vzestupu?
Roku 950 se Ota I. rozhodl dlouhý spor ukončit. Po čtrnácti letech válek vytáhl do Čech s vojskem, které už Boleslav nedokázal zastavit na hranicích. Postupovalo hlouběji do země, až sevřelo hradiště, u něhož se bránil Boleslavův syn.
Tentokrát nešlo jen o vzdálené pohraniční střety. Nepřítel stál uvnitř prostoru, který Boleslav považoval za svůj, a ohrožoval člověka, na němž mohla záviset budoucnost celého rodu. Každý další den odporu zvyšoval cenu, kterou mohl český kníže za pokračování v boji zaplatit.
Boleslav se nakonec rozhodl ustoupit. Uznal porážku a znovu přijal povinnost odvádět tribut. Po letech, kdy se pokoušel setřást převahu silnějšího souseda, musel uznat hranici vlastní moci. Nebyl to však konec jeho vlády. Ota ho nesesadil ani nepřevzal přímou správu Čech. Boleslav zůstal knížetem a síť moci, kterou během předchozích let budoval, zůstala zachována.
Boleslav přijal Otovu převahu, ale dál mohl rozšiřovat vlastní možnosti. A netrvalo dlouho, než se ukázalo, jak hluboce se vztah obou panovníků proměnil. O pět let později už české oddíly nestály Otovi v cestě. Bojovaly po jeho boku.
Z nepřítele spojenec
Roku 955 táhl s Otovým vojskem proti Maďarům také tisícičlenný český oddíl. V bitvě u řeky Lech se dostal mezi první napadené jednotky a zaplatil za vítězství těžkými ztrátami. Boleslav vedl ve stejné době vlastní vojsko proti jiné skupině Maďarů a také ji porazil. Vítězství pro Boleslava znamenalo další příležitost upevnit svůj vliv na Moravě a chránit důležité obchodní cesty. Po letech válek začal Boleslav stále více spoléhat i na prostředky, které nevyžadovaly vojsko.
Moc bez meče
Roku 965 provdal Boleslav svou dceru Doubravku za polského knížete Měška I. Sňatek spojil dva rostoucí rody a otevřel Přemyslovcům cestu k vlivu, který se nedal získat obsazením hradiště ani vítězstvím v poli. Doubravka navíc vstoupila do země, která právě přijímala křesťanství, a český dvůr se tak ocitl v samotném středu proměny sousedního Polska.
Jiným směrem se vydala Boleslavova dcera Mlada. Její cesta vedla až do Říma, kde jednala o církevních záležitostech české země. Po návratu se stala první abatyší kláštera u svatého Jiří na Pražském hradě. Boleslav tak získával pro svůj rod oporu i mimo bojiště.
Do jeho příběhu se však znovu vrátil Václav. Boleslav nechal bratrovy ostatky přenést ze Staré Boleslavi do Prahy. Přesný okamžik a jeho pohnutky jsou nejisté. Důsledek však byl mimořádný. Václavův kult rostl a z mrtvého knížete se postupně stával patron země i rodu, v jehož čele stál muž spojený s jeho smrtí.
Vrah, nebo vládce?
Když Boleslav patrně roku 972 umíral, svět kolem něj už nebyl stejný. Přemyslovská moc překročila hranice rodových držav a její vliv sahal až na Moravu a do Krakova. Jeho rod vešel do povědomí okolních vládců a významných představitelů církve. Přesto za Boleslavem stále kráčel stín onoho zářijového rána.
Byl tedy Boleslav vrahem, nebo schopným vládcem? Dějiny mu nedovolují ukrýt se ani za jednu z těchto podob. Okolnosti bratrovy smrti zůstávají nejasné, její stín však nezmizel. Stejně tak nezmizelo to, co Boleslav během následujících desetiletí vybudoval.
Na knížecí stolec vstoupil po smrti vlastního bratra. Odcházel z něj jako muž, po němž Přemyslovci zdědili moc, o jaké se jejich předkům ještě nemohlo ani zdát.
Zdroje a literatura k tématu:
- LUTOVSKÝ, Michal. Bratrovrah a tvůrce státu: život a doba knížete Boleslava I. 2., dopl. vyd. Praha: Set Out, 2006. ISBN 80-86277-49-6
- TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců: vstup Čechů do dějin (530–935). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-138-7
- SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, eds. Přemyslovci: budování českého státu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-352-0
- SOMMER, Petr, ed. České země v raném středověku. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-855-1
- BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I: do roku 1197. 1. vyd. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-265-1
Chcete vědět o nových článcích a videích jako první? Přihlaste se k odběru novinek.

