Bitva u Thermopyl 

480 př. n. l.

18.09.2017

Za potupnou porážku u Marathonu zorganizoval velkokrál Xerxes I. z rodu Achaimenovců, jako trest proti odbojným Řekům, jedno z největších tažení starověku. Podle střízlivých moderních odhadů táhla do Řecka perská armáda o velikosti 100 - 200 000 mužů a flotilou 1000 lodí. Přes Helléspont (Dardanely) nechal Xerxes postavit dva mosty z lodí, po kterých pochodovaly jeho muži do Evropy. 

Příprava obrany

Mezitím nebývale jednotní Řekové plánovali, kde bránit své domovy. Sparťané získali velení nad pozemními i námořními silami. Jejich plán stáhnout se a bránit pouze Peloponés vyvolal odpor především u Athéňanů. Pro zachování křehkého spojenectví řeckých městských států bylo vybráno nové místo pro první linii obrany. Nejprve volba padla na Tempské údolí v Thesálii, jenže místní obyvatelé byli považováni za nedůvěryhodné spojence. Řekové tedy stáhli své jednotky na jih, čímž dovolili nepříteli obsadit bez odporu severní Řecko. 

Po dlouhém váhání Sparťané rozhodli postavit se nepříteli v úzké pobřežní soutěsce Thermopyly při jižním pobřeží Malijského zálivu mezi Thesálií a Lokridou. Výtečný terén k obraně poskytoval výběžek horského pásma s největší horou Kallidromos a z druhé strany pobřeží Egejského moře. V tomto místě byl průsmyk zejména ve středu tak úzký, že dovoloval projetí jedinému vozu.

Řecké síly

Koalice městských států dokázala narychlo shromáždit jen velmi malé vojsko v čele se spartským králem Leónidem, čítající přibližně 5 - 7 000 mužů. Z toho asi 1200 Sparťanů přesněji 300 hoplitů a 900 heilotů (zotročeného obyvatelstva). 700 Thespijců, nebo 400 Thébanů, kteří nebyli úplně přesvědčení o nutnosti bránit Řecko před Peršany. Stali se tak spíše rukojmími než bojovou silou. Žádosti o posily nikdo nevyslyšel z důvodu právě probíhajících olympijských her.

Situace před bitvou

Spartský král založil tábor uprostřed soutěsky. Vydal rozkazy k přípravám obrany. Nechal opravit místní pobořenou zeď ještě než Peršané zaujali pozice. Současně k podpoře pozemní armády vyplula převážně athénská flotila 271 triér pod velení Sparťana Eurybiada k mysu Artemision, pokusit se zadržet perské loďstvo. Taktika na moři podobná té na souši zněla: postavit se nepříteli v úzkém prostoru, kde nerozhodne početní převaha. Navíc díky silné bouři Xerxes přišel o část svých námořních sil. 

Po příchodu Peršanů do Thermopyl hlásili zvědové situaci v táboře nepřítele. Někteří Sparťané se svlékli a cvičili, někteří si česali vlasy a potírali je olejem. Zkrátka si zvědů okázale nevšímali. Velkokrál byl zmatený, avšak dostal varování, Sparťany nepodceňovat. Obávané bojovníky nebylo lehké porazit a česání vlasů byl starý zvyk, zejména když vojáci vědí, že je čeká smrt.

Bláhové čekání

Čtyři dny perská armáda vyčkávala v domnění, že si Řekové uvědomí početní převahu nepřítele či mezi nimi vzniknou rozepře a utečou zpět do svých domovů. Nic takové se nestalo, tak vyslali první vlnu vojáků. Médové doplněni Súsánci dostali rozkaz zajmout Sparťany. Při střetu je obrovské ztráty donutili k ústupu. Druhý den pochodovali oddíly elitních perských válečníků zvaných Nesmrtelní vstříc nejlepším bojovníkům starověkého Řecka - Sparťanům.

Úspěšná strategie

Leónidas použil taktiku klamavého ústupu. Po rychlém výpadu zavelel hoplitům k organizovanému útěku. Nepřátelské vojsko začalo pronásledovat utíkající protivníky, tím porušilo své řady a značně se rozptýlilo. Nečekaně Helénové (tak se nazývali všichni Řekové) utvořili nepropustnou falangu. Jejich dlouhá kopí rozsévala zkázu v perských řadách. Xerxés raději přikázal ústup v obavách o ztrátu svých nejlepších mužů. Další útok odrazili Sparťané příštího dne.

Nechutná zrada

Patovou situaci rozhodl málijský zrádce Efialtés. Za tučnou odměnu prozradil Peršanům existenci tajné stezky, vedoucí horskými průsmyky, jíž by mohli vpadnout Řekům do zad. Pod rouškou tmy přešli tuto cestu Nesmrtelní pod velením Hydarnema. Porazili oddíl Fóků střežící stezku o síle 1000 mužů. Ještě než stihli obklíčit spartské vojsko, poslal Leónidas většinu svých vojáků zpět na jih. Vědom si, že Sparťané neustupují z boje, zůstal na místě se svými třemi stovkami hoplitů a sedmi sty Thespijských spojenců. 

Bojovali zuřivě do posledního dechu. Když zlomili kopí, tasili meče. Když ztratili meče, zabíjeli Peršany holýma rukama. Padli všichni včetně krále Leónida. Xerxovo vojsko údajně ztratilo celkem až 20 000 mužů. O život přišlo i několik členů královského rodu. Rozhodnutí bitvy rovněž ukončilo nerozhodné námořní střetnutí u mysu Artemision. Když už nebylo potřeba bránit perské flotile přístup k Thermopylám, stáhlo se loďstvo k ostrovu Salamis.

Nejslavnější prohra

Porážka neměla z vojenského hlediska téměř žádný význam. Znamenala však nejen pro soudobé Řeky, ale i budoucí generace obrovskou morální vzpruhu. Přinesla poučení o hodnotě a důstojnosti osobní oběti i potřebě postavit se tyranii. Dodala Helénům také jistý pocit nadřazenosti vlastních vojáků nad invazní armádou. Simónidés z Keu sepsal na počest padlým epitaf:

Jdi, poutníče, a zvěstuj Lakedaimonským, že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám. 

Historie / Vojenství / Bitva u Thermopyl 480 př. n. l.