Co lidé opravdu jedli ve středověku?

Středověká společnost bývá často označována jako společnost hladu. Neznamená to, že lidé neustále hladověli, ale nedostatek jídla byl mnohem častější než ve starověku. Ve 14. století se hladomory objevovaly dokonce častěji než ve století předchozím. Množství a kvalita stravy se přitom výrazně měnily během roku: v létě a na podzim bylo jídla dostatek, na počátku zimy po sklizni a porážce dobytka dokonce hojnost, ale na jaře zásoby docházely a lidé museli jíst skromněji. Přes všechny tyto výzvy však nebyla středověká strava jednotvárná a lidé si zakládali na pestrosti pokrmů. 

21.09.2025

Chléb a kaše

Základem každodenní stravy byl chléb, ke kterému prostí lidé chovali velkou úctu. Říkalo se, že jak kdo jedná s chlebem, tak jedná i s lidmi. Chléb doprovázel většinu jídel a často sloužil i jako provizorní talíř. Takto použitý chléb šlechta běžně házela psům. Připravoval se z kynutého těsta s použitím kvásku. Kvásek lidé vyráběli z mouky a vody nebo ze starého chleba. Stejně důležité byly nejrůznější kaše: sladké i slané, masové, moučné, zeleninové či ovocné. Vařily se z nahrubo umleté mouky nebo krup. Častěji ve vodě než v mléce. Základ tvořily hlavně proso, pšenice, hrách a čočka. Velmi oblíbené sladké kaše připravovalo prosté obyvatelstvo výjimečně, spíše jako sváteční jídlo. Což bylo dáno použitím dražších potravin jako med, povidla, vejce nebo sušené ovoce. Podávaly se teplé i studené, na způsob paštiky. 

Běžným pokrmem, zejména v období půstu, bylo také staroslovanské pražmo, tedy nezralé obilné klasy pražené na ohni. Kromě kaše se vařily husté až kašovité polévky. Základ tvořily starý chléb, mouka a dochucovalo se podle dostupných surovin, třeba i ovocem. Masové vývary lidé připravovali zřejmě až v pozdním středověku. Běžně se pekly placky z nekvašené ječné či ovesné mouky nebo z již připravené kaše. K výjimečným příležitostem, jako svátky nebo svatby, hospodyně pekly medové a makové pečivo různých tvarů, zvané koláče, jen vzdáleně podobné dnešním koláčům.

Maso a ryby

Maso bylo ve 13. století běžnější, než bychom čekali, i na stolech prostého lidu. Vepřové a skopové, považované za podřadné maso, konzumovali především obyvatelé venkova. Hovězí, prodávané sedláky na trhu, putovalo většinou do domů měšťanů. Vzácná zvěřina, v tehdejších očích nejlepší druh masa, končila výhradně na hostinách šlechty. Lov divoké zvěře byl pro chudé zakázán pod trestem smrti. Protože chov hus a kachen se rozmohl později, byl výběr drůbeže omezený hlavně na slepice. Kromě kaší a polévek se maso podávalo ve formě knedlíků, staročesky zvaných šišky. Podobaly se dnešní sekané.

Ryby měli lidé na talíři během celého roku čerstvé nebo sušené. K lovu kvalitnějších říčních ryb sloužily proutěné vrše, udice s kostěnými či železnými háčky a sítě. S postupem křesťanství a potřebou většího množství ryb jako běžného postního jídla se rozmáhalo rybníkářství a cílený chov kaprů. Oblíbení byli raci a říční želvy. Konina se netěšila velké přízni, ale v nouzi posloužila k zahnání hladu stejně jako hlemýždi, žabí stehýnka nebo mouka z převařených žaludů.

Ovoce, zelenina a koření

Téměř každé středověké stavení vlastnilo zeleninovou zahrádku. Pěstovaly se ředkve, zelí, okurky i celer. Nechyběla ani mrkev či řepa. K dochucení pokrmů sloužila cibule s česnekem. Mezi další používané koření patřily kmín, muškátový květ, luční hořčice, majoránka, kopr a různé druhy volně rostoucích bylin. Saláty z hlávkového salátu, kopřiv, lebedy, šťovíku a mnoha dalších bylin se podávaly denně pro dobré trávení, ochucené octem. Běžně se používal křen, do Evropy rozšířený Slovany. Prodejem hospodářských přebytků na trhu získávali lidé od zahraničních obchodníků potřebnou sůl. Dovážené drahé koření, jako pepř, hřebíček a skořici, si mohla dovolit vyšší vrstva obyvatelstva. Dovážel se také velmi drahý třtinový cukr, sloužící hlavně jako lék. Při slazení nahrazovali chudí lidé med lesním ovocem. Sady nabízely jabloně, hrušně, broskve, švestky, třešně a ořešáky. Stravu zpestřovaly i různé druhy hub.

Mléčné výrobky

Poměrně dostupné mléko kravské, kozí, ovčí nebo kobylí se pilo čerstvé i kyselé. Přidávalo se do kaší a polévek. Z mléka se získávala smetana i syrovátka. Každá hospodyně vlastnila máselnici pro stloukání másla. Z kyselého mléka se vyráběl tvaroh a různé sýry, které se jedly hlavně v době, kdy krávy nedojily. Nasolené sýry dochucoval kmín, muškátový květ nebo šalvěj.

Nápoje

Vydatný oběd zapíjeli strávníci vodou z udržovaných lesních studánek, kopaných studní nebo řek. Studny, a zejména řeky, mohly obsahovat znečištěnou vodu, proto se často pilo víno, pivo či medovina. Tehdejší pivo, dostupné nižším vrstvám obyvatelstva, bylo husté, kalné a obsahovalo méně alkoholu než dnešní. Dokázalo zasytit a někdy posloužilo místo jídla. Z toho důvodu se mu říkalo tekutý chléb. Dražší víno končilo v pohárech urozené šlechty a sloužilo jako liturgický nápoj při bohoslužbách.

Nedostupné potraviny

Ve středověké Evropě byste marně hledali brambory, rajčata, papriky či kakao. Tyto dnes běžné suroviny se na stůl Evropanů dostaly až po roce 1492, kdy Kryštof Kolumbus připlul do Nového světa. Z Ameriky putovaly přes oceán nejen zmíněné plodiny, ale i kukuřice, fazole, dýně či slunečnice. Zpočátku se lidé na cizokrajné plody dívali s nedůvěrou - rajčata byla považována za jedovatá a pěstovala se jako okrasné květiny. Brambory dlouho sloužily coby krmivo pro dobytek. Kakao si vysloužilo pověst hořkého nápoje, který málokomu chutnal. Postupně si však našly cestu do kuchyní i na pole a zásadně změnily evropskou stravu. Banány a další tropické ovoce se tehdy do Evropy prakticky nedostávaly. Banánovník sice rozšířili arabští obchodníci do severní Afriky, ale pro evropský kontinent šlo o naprostou vzácnost.

Co tedy lidé jedli? Základ tvořil chléb, hustá polévka a různé kaše. Maso i ryby byly dostupnější, než si myslíme. Zejména na hostinách bohaté šlechty převládala masitá strava. Zahrádky a sady poskytovaly zeleninu a ovoce, zatímco mléko, sýry a houby doplňovaly jídelníček. Pilo se pivo, víno, medovina i voda. Koření dochucovalo potraviny, ale sloužilo i jako ukázka bohatství a společenského postavení.

Středověká krmě byla ovlivněna ročními obdobími i půstem, ale rozhodně nebyla nudná. Byla pestrá, praktická a přizpůsobená tehdejším možnostem. Hojnost potravy určovalo počasí. Během neúrody hrozil hladomor, protože mnoho potravin nebylo možné dlouho skladovat. Proto když se lidé mohli najíst, neváhali a často se přejídali. Středověké jídlo bylo o schopnosti využít každou surovinu beze zbytku, což je ponaučení, které si můžeme od našich předků přinést i do dnešních dnů. 

Historie / Zajímavosti z historie / Co lidé opravdu jedli ve středověku?

Chci odebírat nové články a videa!