Historie opilství

26.01.2019

Alkoholik, násoska nebo opilec. Každý je zná a každý občas přežene vlastní míru. Alkohol nám dodává sebevědomí, pocit jasného myšlení a síly. Jednoduše nic pro nás není nemožné. Ostatní (střízliví) ale výrazně společensky unaveného člověka vnímají většinou jako někoho z okraje společnosti. Je pro ně odpudivý, agresivní, žvatlá nesmysly a v případě že se rozhodne ukázat, co večeřel i nechutný. Ale jak vnímala společnost v dávných dobách osobu, která vypila příliš mnoho pohárů?  

Opilci ve starověku

Na rozdíl od dnešního pohledu na věc ve starověku lidé opilce více tolerovali. Dokonce bývali společně s blázny chráněni. Věřilo se, že jejich stav způsobil bůh a jejich ústy promlouvá. Opilý člověk se údajně napojil na vyšší vědomí, díky čemuž viděl vše jasněji než prostý smrtelník. Proto kněží v Mezopotámii podporovali pití alkoholu během bohoslužeb. Věřící tak mohli být blíže svému bohu. Samotní kněží se pitím snažili dosáhnout stavu extáze, v němž člověk nevnímá okolí a prožívá pouze duševní štěstí. Spousta znalců zlatavého moku jistě bude souhlasit s příslovím starých Sumerů, kteří tvrdili: kdo nezná pivo, neví co je dobré. 

Pití vína se stalo součástí antické kultury. Víno ředěné vodou popíjeli starověcí Římané denně během jídla i každé společenské události. Není divu, že vinařství patřilo k nejvýnosnějším částem římského zemědělství. Oblíbenosti se těšili i opilí politici. V jednom případě byl jistý muž zvolen senátorem, protože často pil, díky čemuž si udržoval veselou náladu. Údajně tak měl řídit svůj úřad spravedlivě a v zájmu římského lidu. 

Ač se objevovaly hlasy kárající nadměrné pití alkoholu, většinová společnost je příliš neposlouchala. Změnu v pohledu na opilství způsobili až Germáni sloužící v římském vojsku. Pili nad míru, ale v očích Římanů je namísto boha vína Bakcha doprovázel některý z germánských bohů, proto se chovali agresivně.

Opilci ve středověku

Během středověku nepotlačila opilství ani církev. Pití patřilo k oblíbeným činnostem všech vrstev společnosti. Některé části Středomoří pod nadvládou Římské říše poskytovali nejen domov prvním křesťanům, ale i víno levnější než pitnou vodu. Křesťanská mše také neoddělitelně obsahovala pití vína. 

První vlnu proti opilství započali církevní hodnostáři kolem 12. nebo 13. století. Kazatelé neochvějným hlasem podněcovali věřící ke střídmosti. Podle církve nemohla mysl zatížená alkoholem dostatečně naslouchat bohu. Tato snaha většinou nepřinesla ovoce. Opilci si žili dál svým životem, pouze vznikla představa, že jde o něco špatného. Výjimku v českých zemích přinesla na krátkou dobu husitská revoluce. Především pro radikální husity znamenalo opilství těžký hřích a v některých případech trestali vydatné pijany smrtí.

Opilci v novověku

Na počátku novověku se obecně dařilo zemědělství. Nejen díky vyšší produkci potravin, nápojů a zboží můžeme tuto dobu označit za zlatou epochu opilců. Pilo se jako o život, pily ženy i děti šlechticů. Vznikala pijácká bratrstva a k těm věhlasnějším řadíme klub z tyrolského zámku Ambras. Založil jej český místodržitel rakouský arcivévoda Ferdinand Tyrolský. Každý host bratrstva, který splnil přijímací rituál (tedy vypití 1,5 l vína najednou) se mohl zapsat do pijáckých knih (ženám stačilo ke splnění úkolu vypít jen litr). 

Koncem 17. století se ke kázání církve proti opilství přidala i lékařská věda, podle které trpělo kromě mysli i zdraví. Navzdory tomu se od dávných časů podnapilý stav pokládal za polehčující okolnost jak u soudu, tak při zpovědi v kostele. První zákony proti opilství vznikaly až v 19. století. 

Významnou úlohu hrál alkohol i během válečného tažení. Bez chleba a vína nemohla fungovat ani jedna žoldnéřská armáda. Někteří vojevůdci dokonce tvrdili, že jejich vojsko prohrálo kvůli nedostatku vína. Podíváme-li se do nedávné doby, možná kvalitní vodka podpořila výkony Rudé armády. Ať tak či tak nezapomeňte pít s Mírou a když žádného neznáte, pijte aspoň s rozumem. 

Historie / Zajímavosti z historie / Historie opilství