Polsko-litevská unie 

Těsnější spojení Polska a Litvy přineslo oběma státům prestiž a vzestup moci. V domácím prostředí sílil vliv šlechty, v jehož důsledku docházelo k pomalému oslabování státu. Vnitřní rozklad zpozorovali i mocní sousedé Polsko-litevské unie. 

1569 - 1795 

21.03.2026

Lublinská unie

Snahy o samostatnost litevské šlechty vyřešila roku 1569 smlouva uzavřená ve městě Lublin. Polské království a Litevské velkoknížectví volně spojené personální unií se pevně spojily do reálné unie. I když si Litva zachovala jistou míru nezávislosti, hrálo Polsko v novém státu hlavní roli. Koruna polská získala do správy území Volyně, Polesí a Kyjevska. Na oplátku se zavázala účastnit války proti Moskevskému velkoknížectví. Těsnější spojení znamenalo na mezinárodním poli značné posílení. Na domácí půdě docházelo naopak ke stálé většímu posilování šlechty, což ve svém důsledku oslabovalo Polsko-litevskou unii. Ve stejném roce se hlavní sídlo přesunulo z Krakova do mazovské Varšavy. 

Po krátké epizodě Jindřicha z Valois se vlády ujal zvolený král a sedmihradský (transylvánský) kníže Štěpán Báthory. Vedl úspěšnou válku proti Rusku. Jeho plány na východě a vyhnání Turků z Uherska překazila předčasná smrt. Následující období vlády švédské dynastie Vasovců lze považovat za vrchol Polsko-litevské unie. Zikmund III. Vasa dobyl Moskvu a usiloval o ruský trůn pro svého syna. Zároveň museli Vasovci čelit v roce 1648 povstání záporožských Kozáků pod vedením Bohdana Chmelnického. Důsledkem bylo odtržení Levobřežní Ukrajiny a její připojení k Rusku. Zemi se dařilo vyhýbat třicetileté válce, ale spor o titul švédského krále stabilitě nepřidal. Vzpoura společně s nájezdy Švédska odstartovala úpadek Polska. 

Roku 1674 usedá na polský trůn vrchní velitel vojsk Jan III. Sobieski. Poslední velký král. Pomohl odrazit tureckou invazi do Evropy v bitvě u Vídně roku 1683. Stejně jako jeho předchůdci nedokázal posílit panovnickou moc ani prosadit následníkem svého syna. Konflikt se Švédskem, Ruskem a Turky zemi hospodářsky velmi oslabil. Ztrácela oblasti na Ukrajině i v Pobaltí. Úpadek nezastavil ani nástup saské dynastie Wettinů. 

Rzeczpospolita

Polsko-litevská unie, známá také jako Republika obou národů či První republika, dospěla v průběhu let z feudálního království do šlechtické demokracie (stavovská monarchie). Polský výraz rzeczpospolita (republika), vycházející z latinského res publica (věc veřejná, společná) odrážel vzestup polských velmožů. Podobně jako v moderní demokracii. Rozdílem bylo, že vlády a voleb se účastnila omezená skupina polských magnátů. Každá provincie vybírala zástupce na zemském sjezdu. Tito zástupci pak zasedali v sejmu (šlechtický parlament). Z královské rady tvořené vyšší šlechtou vznikl později senát, jemuž předsedal král. Královskou moc postupně omezovaly výsady udělené výměnou za získání trůnu pro vlastní osobu či potomky. 

Od roku 1454 musel král v důležitých věcech získat souhlas šlechty. Léta Páně 1501 litevský velkokníže souhlasil, že společně s volbou polského krále se bude volit i vládce Litvy. V květnu 1505 přijatý zákon nihil novi (nic nového) zapověděl polskému králi vydávat zákony bez souhlasu. Podobná práva si roku 1566 vymohli také litevští bojaři. Roku 1573 se král zřekl zásady dědičnosti, čímž se vytvořila volená monarchie. Mezi další privilegia (označovaná jako zlaté svobody) patřilo i právo veta. Každý člen sejmu mohl kdykoli zrušit přijatý zákon. Výsada měla zpočátku ukázat jednotnost při prosazování důležitých věcí. 

Trojí dělení Polska

Počátkem 18. století procházela Polsko-litevská unie hlubokou krizí. Šlechta, rozdělená do několika znepřátelených skupin, nedokázala najít společnou řeč. Pod vlivem zejména Ruska a Pruska zneužívali podplacení velmožové svého práva veta v sejmu. Během severní války, které se Polsko úředně neúčastnilo, ale z velké části probíhala na jeho území, vypukla občanská válka. Zpustošený stát s ochromenou vládou padl do ruského vlivu. Toho využila carevna Kateřina II. Veliká dosazením oblíbence Stanislava II. Augusta na polský trůn. 

Za vlády Stanislava II. si okolní mocnosti uvědomily slabost svého souseda. Po vzájemné dohodě došlo roku 1772 k prvnímu dělení Polska mezi Rusko, Prusko a Rakousko. Ztráta území probudila a sjednotila šlechtu i krále. Docházelo k reformování a posilování státu. Část polské šlechty, nespokojená s některými reformami, požádala o pomoc carevnu Kateřinu II. Započala polsko-ruská válka, jejímž důsledkem bylo v letech 1793 a 1795 druhé a třetí dělení Polska mezi Rusko, Prusko a Rakousko. Zaniká Polsko-litevská unie. 

Středověk / Polsko-litevská unie

Chci odebírat nové články a videa.