Polské království za Piastovců 

Po smrti krále Boleslava I. Chrabrého upadl polský stát, podobně jako přemyslovské Čechy, do bojů o moc. Následné oslabení království vedlo nevyhnutelně k rozdrobování území mezi jednotlivé členy rodu Piastovců. 

1025 - 1385

07.09.2025

Krize Polského království

Syn Boleslava I., Měšek II. Lambert, zpočátku schopný vládce, nedokázal zastavit úpadek království. Vlastní bratři zosnovali proti králi spojení Svaté říše římské a Kyjevské Rusi. Měšek pod tlakem ze všech stran ztratil Lužici i Červoňské hrady. Pod vlivem císaře přestal užívat titul krále a stal se knížetem. Docházelo k povstáním nespokojeného obyvatelstva a země se rozdělila na tři úděly.

Kazimír I. Obnovitel, pro odpor šlechty i Svaté říše římské, vládl jako kníže. Pokusil se zvrátit rozklad státu. Znovu připojil Slezsko výměnou za platbu poplatku českému knížeti. Sídlo polských vládců přesunul roku 1038 z Hnězdna do Krakova. Boleslav II. Štědrý (Smělý) získal oficiální uznání královského titulu. Tři roky vládl jako král, ale ze země jej vyhnalo povstání šlechty.

Kníže Boleslav III. Křivoústý vyvinul velké úsilí pro obnovení pořádku. Porážkou bratra sjednotil stát pod svou vládu. Znovu připojil Východní Pomoří, které střídavě nabývalo nezávislosti. Vyjednal zrušení poplatku za Slezsko a vládu nad Západním Pomořím. V dobré víře zavedl seniorát (vláda nejstaršího muže rodu). Rozdělil zemi mezi syny na čtyři úděly. Vladislav II. Vyhnanec získal Malopolsko s částí Velkopolska. Jako nejstarší měl svrchovaně vládnout nad ostatními bratry. Centrální moc Vladislava II. postupně slábla, až došlo k jeho vyhnání. Jednotliví členové rodu Piastovců vládli samostatně a jejich državy se dále rozpadaly na menší knížectví. Rozdělené Polsko navíc muselo čelit vpádu Mongolů.

Přemyslovci na polském trůně

Úspěšné snahy o sjednocení polských knížectví přinesl až Lešek II. Černý, vládnoucí od roku 1279 v Malopolsku. Na Leškovu snahu navázal Přemysl II. Velkopolský, který dokonce obnovil v roce 1295 královský titul. Bohužel krátce nato zemřel.

Rozdrobená slezská knížectví pomalu získával do lenní závislosti český král Václav II. Vojensky uplatnil svůj nárok na Krakovsko. Porazil Vladislava Lokýtka (bratra Leška Černého) a ovládl celé Malopolsko. Po vraždě Přemysla II. si velkopolská šlechta vybrala Václava II. za svého vládce. Tak se roku 1300 stal český král také králem polským.

Jeho syn Václav III. musel znovu čelit Vladislavu Lokýtkovi, který se navrátil z uherského vyhnanství, podporován vojenskými oddíly tamní šlechty. Při tažení do Polska Václava III. ubodali v Olomouci. Vládu nad polským státem převzal Vladislav Lokýtek, avšak královský titul nadále drželi čeští králové.

Kazimír III. Veliký

Syn Vladislava Lokýtka, Kazimír III. Veliký, převzal otěže vlády nad Velkopolskem a Malopolskem. Východní Pomoří ztratil již jeho otec ve prospěch Řádu německých rytířů, jenž ovládal Prusko. Slezská knížectví slibovala věrnost českému králi Janu Lucemburskému. Kazimír potřeboval upevnit svou vládu. Namísto bitvy uzavřel s Janem Lucemburským dohodu. Získal titul polského krále výměnou za trvalé připojení Slezska k Českému království. Dokončil sjednocení polských knížectví, i když některá ovládal jen volně, jako třeba Mazovsko. Přes všechnu snahu si vysoká šlechta (tzv. magnáti) udržovala významné postavení. Východní hranici rozšířil o území Haliče a Podolí. V Krakově založil roku 1364 první polskou univerzitu. Svět opustil bez mužského potomka jako poslední panovník rodu Piastovců.

Zvolený následník, uherský král Ludvík I., rovněž nezanechal mužského dědice. Vlivná malopolská šlechta si králem prosadila Ludvíkovu dceru. Hedvika, korunovaná v deseti letech, pojala o dvě léta později, na jaře 1385, za manžela litevského velkoknížete. Započalo období personální unie Polského království a Litevského velkoknížectví. 

Středověk / Polské království za Piastovců

Chci odebírat nové články a videa.