Polské království za Jagellonců 

Společný nepřítel sjednotil Polsko a Litvu v personální unii. Panovníci z rodu Jagellonců vedli úspěšnou zahraniční politiku za cenu ústupků domácí šlechtě. Mohutnému soustátí, které vzbuzovalo obavy v okolních zemích, vládli téměř dvě století. 

1385 - 1569 

21.01.2026

Krevská unie

Smlouva podepsaná mezi litevským vládcem a polskou šlechtou ve městě Kreva roku 1385 započala volné spojení Polska s Litvou pod vládu jediného panovníka. Oba státy ohrožoval společný nepřítel v podobě Řádu německých rytířů z Pobaltí. Velkokníže Jagello (Jogaila), poslední pohanský vládce Evropy, ve smlouvě slíbil přijetí křesťanství a christianizaci Litvy. Připojení jeho zemí k Polskému království a dobytí ztracených území. Na oplátku získal polskou korunu, vládu nad královstvím a ruku polské královny Hedviky z Anjou. Pokřtěný Jagello nadále vystupoval pod jménem Vladislav II. Jagellonský.

Jagellonci

Zakladatel rodu Jagellonců Vladislav II. usedl na polský trůn roku 1386. K přijetí koruny a křesťanství jej motivovala rozpínavost Řádu německých rytířů. Doufal, že nová víra zajistí klid na západní hranici a bude moci pokračovat v dobývání východních území jako jeho otec. Litevské velkoknížectví tou dobou ovládalo kromě oblasti dnešní Litvy také Bělorusko a větší část Ukrajiny. Po vyřešení sporů o nástupnictví v Litvě se ukázalo, že Německý řád nemá v úmyslu ukončit výboje. Středem svárů nyní byla oblast Dolní Litvy (Žmuď) spojující pruskou a livonskou část křižáckého státu. Vše vyvrcholilo v roce 1410 bitvou u Grunwaldu, v níž Vladislav drtivě zvítězil. Výhra ukončená prvním toruňským mírem však nebyla plně využita.

Jeho syn Vladislav III. Varnenčík získal uherský trůn, ale významného vlivu v zemi nedosáhl. Padl zřejmě v bitvě u Varny, když vedl tažení proti osmanským Turkům. Kazimír IV. po třináctileté válce s Německým řádem ukončil křižácké nebezpečí v roce 1466 druhým toruňským mírem. Ovládl západní Prusko (včetně Východního Pomoří). Vzhledem k tomu, že od té doby musel velmistr řádu skládat polskému králi slib věrnosti, zřejmě upadl do lenní závislosti na Polském království. Samotná smlouva se však přímo o vazalství nezmiňuje.

Kazimírovi synové vedli války s Moskevským velkoknížectvím a odráželi nájezdy Tatarů na jihovýchodní hranici. Válku s Moskvou se po četných střetnutích snažili vyřešit diplomaticky. Neúspěšně. Sňatek Alexandra I. Jagellonského s Helenou z rodu Rurikovců dokonce podněcoval k dalším výbojům. Pod záminkou omezování svobodného vyznávání pravoslavné víry jeho dcery Heleny vtrhl moskevský panovník do Litvy. Zikmund I. Starý ztratil roku 1514 strategicky důležitý Smolensk a další území na východě. Po vymření vedlejší větve Piastovců v Mazovsku jej trvale připojil ke Koruně polského království. Poslední jagellonský vládce Zikmund II. August zemřel bez mužského potomka, čímž skončil i jeho rod. Ještě předtím stihl potvrdit Lublinskou unii vedoucí k těsnějšímu spojení Polského království a Litevského velkoknížectví.

Jagellonci dosáhli významných zahraničních úspěchů. Členové rodu vládli v Polsku, Uhersku, Česku i Litvě. V domácím prostředí si vedli hůře. V Polsku a Litvě na úkor panovníka posilovala moc šlechta, až se král stal prakticky rukojmím vlivných velmožů.

Koruna polského království

Název Koruna polského království se po spojení Polska s Litvou v personální unii používal pro západní část soustátí. Podobně jako v Čechách a Uhersku znamenal oddělení osobního vlastnictví panovníků. Jde o politickou ideologii měnící státoprávní vztahy mezi králem a královstvím. Vládce ze zásady nemohl jednat se státem jako se svým majetkem. Stává se pouze správcem a ochráncem jemu svěřených nedělitelných zemí. 

Středověk / Polské království za Jagellonců

Chci odebírat nové články a videa.