České království za Lucemburků 

  Královská větev rodu Přemyslovců vymřela po meči v srpnu 1306. Český trůn přijal z rukou šlechty lucemburský hrabě Jan. Začalo období rozkvětu, jež volně přešlo k prahu husitské revoluce, znamenající prakticky občanskou válku v Českém království. 

1306 - 1437

21.02.2026

Jan Lucemburský (1310 - 1346)

Následníkem Václava III. zvolila šlechta na základě příbuzenského vztahu Jindřicha Korutanského. Slabá vláda zapříčinila jeho pád. Část velmožů se obrátila na císaře Svaté říše římské a lucemburského hraběte Jindřicha VII. Císař souhlasil s nástupem syna Jana na český trůn roku 1310. Korunovace proběhla o rok později. 

Jan Lucemburský pojal za manželku Elišku Přemyslovnu, sestru posledního přemyslovského krále Václava III. Krev Přemyslovců tak po mateřské linii proudila v žilách Lucemburků. Nedokázal se prosadit proti domácí šlechtě, a tak se raději věnoval evropské politice a rytířskému způsobu života. Společně s českou korunou držel nárok na titul polského krále. Skutečnou vládu v Polsku měl v rukou Kazimír III. Veliký. Nadcházející konflikt mezi oběma panovníky zastavila vzájemná dohoda. Jan se roku 1335 vzdal titulu polského krále ve prospěch Kazimíra výměnou za trvalé připojení Slezska k Českému království. Výsledkem zahraniční politiky bylo také připojení Horní Lužice, Chebska a připravení půdy pro svého syna Karla IV. Zemřel v bitvě u Kresčaku v srpnu 1346. 

Karel IV. (1346 – 1378)

Karel IV., vzdělaný, moudrý a vojensky zdatný panovník přijel do Čech v říjnu 1333. Téhož roku jej otec obdařil titulem moravského markraběte. Karel se stal prakticky správcem Českého království ještě za života svého otce. Nalezl zemi zbídačenou a ihned se pustil do díla. Započalo lucemburské dvojvládí. Zastavěný královský majetek, který financoval Janovy zahraniční aktivity, vykupoval zpět (zástava = dluhy). Roku 1344 prosadil povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. V listopadu téhož roku položili společně s Janem základní kámen Svatovítské katedrály. V červenci 1346 Karla zvolili po usilovném vyjednávání římsko-německým králem. Po bitvě u Kresčaku o měsíc později přebírá po padlém otci vládu v Lucemburském hrabství a Českém království. 

Pro svou korunovaci v září 1347 nechal vytvořit nové korunovační klenoty. Součástí klenotů byla královská koruna zasvěcená sv. Václavovi (Svatováclavská koruna). O rok později přetvořil České království a území podléhající českému králi do země Koruny české, jejíž součástí bylo kromě Českého království také Moravské markrabství, Horní Lužice, Slezsko a Chebsko. Později Karel připojil Horní Falc, Dolní Lužici a Braniborské markrabství. Založil Nové Město pražské (1348) a začal z Prahy budovat hlavní město Svaté říše římské. Vydal příkaz ke stavbě hradu Karlštejn (1348) a kamenného mostu přes Vltavu (Karlův most - 1357). V Praze vystavěl první univerzitu ve střední Evropě (Karlova univerzita - 1348). Na císařskou korunovaci v Římě dosáhl v dubnu 1355. Český panovník se poprvé v historii stal také císařem Svaté říše římské. Zemřel po nemoci v listopadu 1378. 

Země Koruny české

Název Koruna českého království (země Koruny české) se ustanovením Karla IV. používal pro země podléhající českému králi. Podobně jako v Polsku a Uhersku znamenal oddělení osobního vlastnictví panovníků. Jde o politickou ideologii měnící státoprávní vztahy mezi králem a královstvím. Vládce ze zásady nemohl jednat se státem jako se svým majetkem. Stává se pouze správcem a ochráncem jemu svěřených nedělitelných zemí. 

Václav IV. (1378 - 1419)

Václav IV. byl odmalička vychováván k vladařským povinnostem. Ještě za života svého otce Karla IV. jej korunovali českým králem a po řadě darů a slibů také římsko-německým králem. Plně se ujímá trůnu po skonu otce roku 1378 ve složité době. Václav byl moudrý a sečtělý panovník. K jeho smůle také velmi nerozhodný. Slabá vláda a nechuť řešit problémy v království i Říši vedla k vytvoření panské jednoty, zformované českou vyšší šlechtou. Panská jednota, podporovaná královým mladším bratrem Zikmundem, jej dokonce několikrát věznila a žádala splnění vlastních požadavků. 

Po morových epidemiích v Evropě, které obyvatelstvo vnímalo jako boží trest za jejich hříchy, se lidé více soustředili na duchovní život. Začali působit reformní kazatelé, hlásající nápravu církve. Jedním z těchto kazatelů v Českém království byl Jan Hus. Prosté obyvatelstvo s nadšením naslouchalo jejich kázání. Ohrožená katolická církev obvinila kazatele z kacířství. Situace dospěla až k upálení mistra Jana Husa v Kostnici roku 1415. Husovi stoupenci, označovaní jako husité, se poté radikalizovali a v červenci 1419 první pražskou defenestrací (vyhození konšelů z oken radnice) odstartovali husitskou revoluci. Když se Václav IV. dozvěděl o událostech pražské defenestrace, zemřel po záchvatu hněvu. Břímě husitské revoluce padlo na ramena jeho mladšího bratra Zikmunda Lucemburského, který zemřel bez mužského dědice v prosinci 1437. 

Středověk / České království za Lucemburků

Chci odebírat nové články a videa.